Dva a půl tisíce kilometrů musely překonat přerovské vrtulníky, aby se zúčastnily známého cvičení tygřích letek

Čtyřiadvacítky nad Španělskem

Rovná padesátka bojových letounů a vrtulníků z devíti zemí Severoatlantické aliance zaplnila ve dnech 25. září až 2. října letošního roku dvě obří stojánky španělské letecké základny Albacete, kde se konal další ročník známého leteckého cvičení NATO Tiger Meet 2006. Již tradičně zde nechyběly ani české bitevní vrtulníky 231. letky z Přerova.

NATO Tiger Assosiation neboli sdružení tygřích letek je dnes jednou z nejprestižnějších organizací Aliance. Její historie sahá až do roku 1959, kdy byla vytvořena na základě iniciativy francouzského ministra obrany Pierre Messnera. Jeho záměrem bylo prohlubování individuálních vztahů mezi jednotlivými letkami NATO. Jako jednotící prvek byl vybrán tygr, kterého měly některé jednotky ve svém znaku, jakožto symbol síly, rychlosti a mimořádných loveckých schopností. Prvního oficiálního setkání těchto letek v roce 1961 v anglickém Woodbridge se účastnili příslušníci americké 79th TFS, britské 74. squadron a francouzské EC 1/12. Pro mimořádný úspěch této akce bylo rozhodnuto o tom, že Tiger Meet se bude opakovat s každoroční pravidelností. Na druhém z nich se pak stanovily konkrétní cíle asociace, mezi nimiž vedle výměny praktických zkušeností a spolupráce v souladu s úkoly NATO nechybí ani udržování týmového ducha. Sdružení tygřích letek se postupně rozrostlo a dnes v něm má své zastoupení velká část armád Aliance. Z nových členských zemí je zde však zastoupena pouze Česká republika, a to prostřednictvím 231. letky bitevních vrtulníků, která byla za plnohodnotného člena NTA přijata v roce 2001.

Přes půl Evropy

Organizace letošního ročníku NATO Tiger Meet (NTM) se ujala španělská 142. squadron, sídlící na letecké základně Los Llanos nedaleko města Albacete. Rozsáhlá, jen minimálně osídlená území Pyrenejského poloostrova poskytují ideální podmínky pro velké letecké operace. Pro přerovské letce to však znamenalo naplánovat a absolvovat cestu dlouhou zhruba 2500 kilometrů, což pro vrtulník rozhodně není malá vzdálenost. Bylo rozhodnuto, že čtveřici bitevních strojů Mi-24V doprovodí také jeden transportní Mi-17, který zabezpečí přepravu větší části náhradních dílů a dalšího materiálu.
Plánování tak dlouhého přeletu bylo zahájeno již dva měsíce před samotným cvičením. Vždyť Albacete je jedním z nejvzdálenějších míst, kam české vrtulníky dolétly. "Při přípravě tratě jsme museli brát v potaz celou řadu faktorů. V první řadě bylo nutné se přizpůsobit transportnímu vrtulníku Mi-17, jehož vytrvalost letu činí jen 3 hodiny a 10 minut oproti čtyřem hodinám u Mi-24V. Podle toho jsme pak plánovali jednotlivé úseky letu," říká nadporučík Jaroslav Šimek, pilot 231. lbvr. Ten zpracoval také veškeré další podklady, jako jsou informace o terénu a o jednotlivých letištích. Poté přišly na řadu žádosti o diplomatická povolení přeletu vojenských strojů nad cizími státy. Jakmile byla povolení vyřízena, kontaktovali přerovští letci jednotlivá letiště vybraná pro mezipřistání již s konkrétními požadavky na palivo a další služby. Bezprostředně před letem se pak už jen znovu prověřuje aktuální počasí.
Vzhledem ke vzdálenosti byl přelet naplánován na dva dny. První část vedla z Přerova přes letiště Plzeň-Líně a Colmar do jihofrancouzského Nimes-Garons. Na francouzské základně v Colmaru však byl toho dne silný provoz, a tak zdejší orgány využily drobného administrativního nedostatku a neumožnily českým strojům přistání. Všech pět vrtulníků tak muselo přistát na německém civilním letišti Lahr. Zde se však naplno projevily některé problémy v zabezpečení našich jednotek vysílaných na zahraniční cvičení. Zatímco ve světě se již naprostá většina služeb hradí pomocí platebních karet, naši vojáci jsou stále nuceni vozit s sebou finanční hotovost. Ta však nemůže být neomezeně vysoká a navíc je nutné přijímat i přísná bezpečnostní opatření, což celou cestu jen komplikuje. V Lahru tak došlo k tomu, že na úhradu leteckého paliva byla spotřebována podstatná část zálohy na mimořádné výdaje. Druhý den přeletu pak trať vedla z Nimes do španělské Zaragozy a odtud již do Albacete. Zejména první úsek byl velice zajímavý, neboť vrtulníky se pohybovaly jak nad mořskou hladinou, tak i mezi vrcholky Pyrenejí.

Tiger, Tiger, Tiger…

Do Albacete se postupně slétlo padesát letadel ze třinácti členských letek NTA. Tygří symbolika byla patrná prakticky na každém kroku. Od výstrojních doplňků každého z účastníků až po speciálně zbarvené letouny. Zkrátka všichni příslušníci letek doslova žijí "tygřím duchem". Ostatně je to i jedna z věcí, která se na závěr cvičení vyhodnocuje. "Tygři" se tak nezapřeli již při úvodním nástupu a vztyčování vlajek, které zakončili bojovým pokřikem "Tiger, Tiger, Tiger…", po němž všichni na zádech předvádějí mrtvé brouky. Je to právě tento duch a atmosféra, čím se Tiger Meet odlišuje od jiných aliančních cvičení. Jak říká velitel 231. lbvr podplukovník Ivan Pospíchal, lze si jen stěží představit nějakého českého generála, který by takovéto chování na oficiálním nástupu připustil. V zahraničí ale dobře vědí, že i to je jedna z věcí, která dokáže vojáky z různých koutů světa spojovat.
Komunita tygřích letek vyvíjí na cvičeních celou řadu aktivit. Jde například o různé soutěže, v nichž se hodnotí téměř vše - od tygřího ducha, přes speciální oblečení, nejlépe zbarvený letoun, až po takzvané tygří hry, mající charakter netradičních sportovních disciplín. Jednotlivé letky se v podrobných formulářích hodnotí navzájem a ta, která získá nejvíce bodů, si pak domů odváží i hlavní cenu - stříbrného tygra. Letos jednoznačně zvítězila francouzská letka EC 1/12 ze základny v Cambrai, jejíž příslušníci o sobě v dobrém slova smyslu dávali vědět po celou dobu cvičení. I jejich černobílá Mirage 2000 byla vyhodnocena jako nejhezčí stroj. Čeští vrtulníkáři tentokrát nezopakovali své úspěchy z předchozích ročníků, protože získali jen jednu cenu ve sportovní soutěži. I tak je ale mnohé letky zařadily ve svých hodnoceních na přední místa.
Na první pohled by se mohlo zdát, že setkání tygřích letek jsou především společenskou událostí. Opak je však pravdou. Z Tiger Meetů se postupem času stala plnohodnotná letecké cvičení. "Je pravda, že v minulosti jsme byli napadáni, že NTA je jen jakýmsi pijáckým spolkem, což bylo ale dáno tím, že jsme se setkávali i v dobách, kdy nám velení našich armád neumožňovalo společná cvičení. Tygří komunita však byla natolik silná, že přežila i tato období," říká německý plukovník Roland Kauschman, jeden z nejstarších "tygrů". Podle jeho slov dnes stojí příslušníci tygřích letek na samotném vrcholu v oblasti leteckého výcviku a vzhledem k počtu strojů účastnících se každoročně Tiger Meetu lze tato cvičení srovnávat jen s málokterou obdobnou akcí v Evropě.

Stovky bojových letů

Společné létání je v současnosti hlavní náplní každého NATO Tiger Meetu. Při letošním ročníku provedli osádky téměř čtyři stovky bojových letů pokrývajících prakticky celé spektrum úkolů, které může letectvo plnit. Bohužel pro naše letce se zde projevila jasná převaha stíhacích jednotek. Ze třinácti letek totiž byly jen dvě vrtulníkové. Tomu pak odpovídaly i jednotlivé mise, které organizátoři cvičení plánovali. Přerovští letci tak spolupracovali zejména se svými kolegy z 230. squadron RAF, která do Albacete vyslala dvojici vrtulníků Puma. S nimi pak provedli několik průzkumných letů, kdy vyhledávali postavení pozemních jednotek, či letů na záchranu "sestřelených" osádek. I když nešlo o plnohodnotné CSAR mise, podle podplukovníka Pospíchala měly pro jeho piloty mimořádný význam. "Létání nad španělským terénem má svá specifika a v mnohém se podobá oblastem, v kterých by v budoucnosti mohly být naše vrtulníky nasazeny. Ve zdejších horách jsme například létali a přistávali v nadmořské výšce 2200 metrů, což je mnohem výše, než létáme v Čechách. Také navigace je zde poněkud složitější, protože okolí Albacete není příliš osídlené a zdejší stavby mají navíc často barvu splývající s okolím. Naši navigátoři tak museli hodně úsilí věnovat předletové přípravě, neboť za letu měli k dispozici jen omezené množství orientačních bodů," vysvětluje velitel 231. letky. Zdejší mapy nejsou zdaleka tak podrobné jako ty používané u nás doma a jsou určené opět spíše stíhačům, a tak osádkám vrtulníků situaci příliš neulehčovaly.
Přerovští letci ale i přesto ukázali, že své řemeslo ovládají dokonale. Nejednou tak překvapili obsluhu pozemních prostředků PVO svou taktikou a manévrováním v přízemních výškách. Navíc se opět prokázalo vhodně zvolené zbarvení našich strojů, které bylo vizuálním pozorováním často velmi obtížné odhalit. S vyhledáním nízko letících vrtulníků měli ostatně problémy i piloti moderně vybavených stíhacích letounů. Jak dodává pplk. Ivan Pospíchal, lidé v zahraničí často příliš netuší, jak široké možnosti naše bitevní vrtulníky mají, a o to více jsou pak překvapeni, když je mohou vidět v akci. Někteří piloti stíhacích letounů dostali možnost absolvovat let i v přední kabině Mi-24V. Jejich údiv a slova uznání pak po přistání nebraly konce. Výměny pilotů v kokpitech letadel totiž patří k další tradici Tiger Meetů. Trojice přerovských vrtulníkářů letos dostala na oplátku příležitost vyzkoušet si létání na strojích F-16, Mirage 2000 a Tornado.
Letošní NATO Tiger Meet lze z pohledu českých letců hodnotit opět jako úspěšný, a to i přesto, že tentokrát nepřivezli žádnou cennou trofej. Příslušníci 231. letky bitevních vrtulníků svým profesionálním přístupem prokázali, že se neztratí ani v silné mezinárodní konkurenci a že již mají své pevné místo v elitní asociaci tygřích letek.

Tomáš SOUŠEK