Budeme vozit raněné

Až šest měsíců může v zahraničí působit český vojenský letoun An-26 ve speciální zdravotnické verzi

Společný projekt vzdušných sil a zdravotnické služby AČR vstoupil do závěrečné fáze přípravy. Česká republika přislíbila poskytnout pro potřeby NATO transportní letoun se zdravotnickou posádkou a vybavením, který by Aliance mohla využívat ve svých zahraničních misích pro odsun raněných. Letoun byl již připraven a v současnosti je dokončována i příprava personálu.

Armáda plní další z cílů výstavby, k nimž se vůči Severoatlantické alianci zavázala Česká republika. Force Goal 4243 ukládá připravit od počátku roku 2006 transportní letoun se zdravotnickou výbavou a leteckým i zdravotnickým personálem, který by bylo možné poskytnout ve prospěch zahraničních misí NATO na dobu až šesti měsíců. Ačkoliv nejde o úkol nijak jednoduchý, zdá se, že bude úspěšně splněn.

Jak již bylo řečeno, na úkolu pracovali příslušníci zdravotnické služby AČR a vzdušných sil. Za letectvo jde konkrétně o 24. základnu dopravního letectva v Praze-Kbelích, která poskytuje dopravní letoun An-26. Nejedná se však o jeden konkrétní stroj. Veškeré úpravy související se zástavbou zdravotnického vybavení jsou totiž vymyšlené tak, že v maximální míře využívají současného vnitřního uspořádání trupu. Díky tomu je možné ke zdravotnickým úkolům vyčlenit kterýkoliv z provozovaných An-26. Kvůli nim byly vybudovány pouze elektrické rozvody o napětí 220V pro lékařské přístroje a letoun je připraven na instalaci přenosných klimatizačních jednotek. Bylo vytvořeno místo pro kyslíkové lahve a mírně upraveny úchyty pro speciální police a lehátka pro těžce raněné pacienty. Police na zdravotnický materiál a plošiny na uchycení přístrojů byly vymyšleny a vyrobeny zcela nově.

Úprava samotného letounu tedy nebyla nijak obtížná. Hlavní zodpovědnost za splnění Force Goal 4243 však leží na zdravotnické službě. Ta totiž musí zajistit dostatečný počet erudovaného personálu, schopného do devadesáti dnů vyrazit na kterékoliv místo na světě a setrvat zde po dobu šesti měsíců, po které by měl provádět vzdušné odsuny raněných osob. K tomu musí být pochopitelně nejen dobře vycvičen, ale i vybaven potřebnými lékařskými nástroji a technikou.
"Vnitřní zástavba letounu je navržena tak, že ji bude možné přizpůsobit konkrétnímu úkolu. Dnes totiž nikdo neví, zda bude potřeba převážet jednoho těžce raněného týdně nebo deset lehce raněných denně. Pro případ vážně raněných pacientů už musíme mít k dispozici přístroje pro udržování a monitorování základních životních funkcí, infuzní sety, zásobu kyslíku a dostatek obvazového materiálu a pochopitelně i léků," říká plukovník MUDr. Viktor Vojtěch, gestor daného Force Goal. Podle jeho slov byla jen část této výbavy nakoupena nově, většina je však již zavedena v AČR a používá se například u Letecké záchranné služby v Líních u Plzně. Zdejší středisko také pečuje o speciální soupravy pro vzdušné odsuny VZO-3, které jsou tak neustále připraveny pro okamžité použití. Ačkoliv interiér letounu An-26 ve zdravotnické verzi nepůsobí příliš moderním dojmem, veškeré jeho komponenty jsou plně funkční a zajišťují udržení pacientů při životě a jejich bezpečný transport. Je nutné si uvědomit, že zdaleka ne každý přístroj či nástroj lze použít v tak specifickém prostředí, jakým je letící stroj. Každá součást výbavy tak musí být pro takovéto použití odzkoušena a certifikována.

Zdravotnickou část osádky An-26 bude tvořit deset až čtrnáct osob. Z nich pak bude v závislosti na počtu a stavu přepravovaných pacientů vyčleněn na konkrétní převoz příslušný personál. Například na každého těžce raněného musí být k dispozici minimálně jeden vyškolený lékař a jedna sestra. Pro vzdušné odsuny se v současnosti připravuje celkem 26 lidí. Sedm z nich dnes slouží právě u záchranky v Líních, zbytek pak tvoří příslušníci 6. a 7. polní nemocnice. Ti všichni musejí zvládnout i některá specifika související se samotným létáním. Z lékařského hlediska jde zejména o vliv výšky letu na stav pacienta, z toho leteckého pak zejména o způsoby nouzového opuštění letounu An-26 a o přijetí pomoci v rámci služby Combat SAR. I zdravotníci se totiž mohou ocitnout v nouzi na území protivníka a pro takový případ musejí znát postupy CSAR stejně jako kterýkoliv vojenský pilot.

Primární využití českého zdravotnického letounu je pro NATO. Vzhledem k omezeným možnostem doletu An-26 jej však nelze využít pro takzvanou strategickou evakuaci raněných. Proto se počítá s tím, že by byl používán zejména pro vzdušné odsuny zejména mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními v rámci jednoho teritoria, na němž by vojska Aliance působila. Letoun lze pochopitelně nasadit i na území České republiky, kde by za správného použití mohl přepravu pacientů zajistit levněji než vrtulníky Letecké záchranné služby a navíc by se průběžně procvičoval i zdravotnický personál.

Tomáš SOUŠEK