4. základna taktického letectva Slupsk-Redzikowo. Zní vám toto
spojení poněkud podivně? Ve dnech 19.-21. srpna 2002 však přesně vyjadřovalo skutečnost.
Vzdušné síly AČR si totiž pronajaly toto dnes již záložní polské letiště
umístěné jen pár kilometrů od pobřeží Baltského moře. Důvodem se staly ostré
střelby 41. stíhací letky v rámci cvičení „Balt 2002“.
Nutnost provedení ostrých střeleb protiletadlovými
řízenými střelami pro čáslavské stíhače vyplývá ze dvou důvodů. Tím prvním je
samotný výcvik jednotlivce, při kterém stojí odpálení rakety téměř na samém
vrcholu, tím druhým pak požadavky kladené na jednotky zapojené do systému
NATINADS. Podle takzvaného ACE Force Standard vol.3,
platného pro všechny složky podřízené Air Command Europe, musejí piloti
provést ostrý odpal alespoň jednou za dva roky.
Do Polska odstartovaly v pondělí 19. srpna
čtyři stíhací MiG-21MFN a trojice dopravních letounů An-26, které převážely pozemní personál, vybavení a v
neposlední řadě také munici.
Ihned po příletu se všichni pouštějí do
práce. Technici odtahují migy do určeného hangáru,
kde je po svěšení přídavných palivových nádrží připravují na střelby. Piloti
mezitím už sedí na prvním brífinku, kterého se účastní také zástupci polské
strany. Zde zaráží pouze způsob komunikace. Poláci mluví polsky, Češi česky.
Ačkoliv jsou oba státy členy NATO, z polských důstojníků jeví ochotu k
angličtině jen málokdo.
Úterý 20. srpna. Pro čáslavské piloty svým
způsobem velký den. Ze sedmi, kteří jsou v Polsku přítomni, jen jeden už zažil,
jaké to je, když z letounu „sejde raketa“. Zbylých šest to teprve čeká a jistá
nervozita je na nich patrná. Navenek ji však nikdo nechce přiznat. „Větší
množství adrenalinu v sobě určitě máme, ale je to také kvůli dlouhým přípravám,
které dnešku předcházely. Let sám o sobě není nijak náročný a jsme na něj
cvičeni,“ říká před usednutím do kabiny nadporučík Jiří Hejduk, kterého také
čeká první odpal v životě.
Piloti oblékají záchranné plovací vesty a
usedají do nyní už vyzbrojených letounů. Zbrojíři na ně navěsili řízené střely
R-13M. S nimi si piloti vyzkouší takzvaný prostý odpal, tedy bez vyhledávání a
zaměřování cíle. Vzlet jednotlivých MiG-21 probíhá v
několikaminutových intervalech. Letouny míří do nedalekého prostoru Ustka nad Baltským mořem, kde odpalují své rakety. Uplyne
asi 20 minut a první se vrací. Technici se sbíhají u stroje a jsou zvědaví na
dojmy pilota. Zdvižený palec mluví jasnou řečí - vše v pořádku.
Podobně úspěšní jsou nakonec všichni, a tak
nervozita opadá a nálada se zlepšuje. „Byl to opravdu zážitek,“ říká po
přistání npor. Hejduk a pokračuje: „Po navedení do prostoru a zvýšení rychlosti
na
Hlavní část cvičení však na piloty stále
čeká. Odpoledne totiž přichází na řadu střelba raketami R-60M na vzdušný cíl,
kterým je puma CP-100M shazovaná s polského letounu Su-22. Zatímco létající si
vysvětlují poznatky a chystají se na další let, pozemní personál vyzbrojuje
letouny novou municí. Raketa R-60M je naštěstí menší a lehčí než „třináctka“, a
tak jde vše snadněji. Poté se vše opakuje - usednutí do kabiny, pojíždění,
odjištění raket, vzlet. Piloti nyní musejí zachytit cíl a během několika vteřin
(puma se snáší pomalu k zemi, a tak je sbližovací rychlost s letounem vysoká)
provést odpal. Šedesátky je možná odpalovat na vzdálenost zhruba
„Balt 2002“ byl nejen zkušeností pro
jednotlivé piloty a techniky, ale také dokázal, že i přes nesmírně složitou
situaci našeho stíhacího letectva v něm existují lidé, kteří jsou ochotni a
schopni plnit jim svěřené úkoly s maximálním nasazením.
Tomáš SOUŠEK