Téměř nepřetržitý déšť a nízká oblačnost podstatně omezily létání na mezinárodním cvičení

Premiéru si ve dnech 27. března až 7. dubna letošního roku odbylo nové alianční letecké cvičení Brilliant Arrow, které do značné míry navazuje na předchozí ročníky známého Clean Hunteru. Ačkoliv se poněkud změnily jeho hlavní cíle, způsob provedení zůstal v podstatě totožný. Bohužel organizace té části cvičení, které se účastnila i česká armáda nepůsobila, zrovna nejlepším dojmem.

Transformace Severoatlantické aliance s sebou nese i podstatné změny ve způsobu přípravy jejích jednotek, před nimiž stojí řada nových úkolů. Například velké letecké cvičení NATO Air Meet, určené zejména k procvičení způsobu vedení leteckého boje, bylo v letošním roce zejména pro velkou finanční náročnost zrušeno. Oproti tomu Clean Hunter, zaměřený k prověření součinnosti a systému velení a řízení vzdušných operací, byl přeorganizován na cvičení Brilliant Arrow.
Nejdůležitějším cílem Brilliant Arrow 2006 (BRAW 06) se stala příprava, sladění činnosti a certifikace některých leteckých jednotek vyčleněných pro síly rychlé reakce NATO (NATO Response Force), konkrétně pro NRF 7 a 8, které mají být v pohotovosti od července 2006 do července 2007. Cvičení se uskutečnilo nad územím Belgie, Dánska, Nizozemska, Německa a Velké Británie a zúčastnili se jej příslušníci celkem třinácti armád členských států, vedle již zmiňovaných také z USA, Kanady, Francie, Španělska, Polska, Řecka, Turecka a České republiky.

České vzdušné síly měly na BRAW 06 poměrně silné zastoupení. Z 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově se do cvičení zapojily osádky tří transportních vrtulníků Mi-17 a čtyř bitevních Mi-24, z 21. základny taktického letectva v Čáslavi pak piloti tří letounů L-159 ALCA. Celý náš kontingent byl dislokován na severoněmecké základně Schleswig. Původně se plánovala i účast jednotek protiletadlového raketového vojska, avšak ta byla kvůli některým technickým problémům nakonec zrušena. Hlavním úkolem našich letců byly již tradičně (stejně jako na cvičeních Clean Hunter) mise k záchraně osob (PR - Personal Recovery), jejichž součástí je i Combat SAR. Celkový scénář cvičení byl sice přizpůsoben určení jednotek NRF, nicméně potřeba záchrany osádek letadel z území protivníka v něm zůstala. Kromě našich letadel se na této "CSARové" části cvičení ve Schleswigu podílely také osádky amerických vrtulníků HH-60 a bitevních letounů A-10, německých vrtulníků UH-1 a jednoho tureckého AS-532. Vzhledem k tomu, že Američané i Němci mají záchranu osob jako svou hlavní činnost, měli Češi dobrou příležitost získat cenné zkušenosti. Možností však mohlo být mnohem více, kdyby poněkud nevázla organizace cvičení.

Pochopitelně nelze hodnotit úplně celé cvičení Brilliant Arrow 2006, avšak ta část, které se účastnily naše letouny, skutečně nebyla zvládnuta ideálně. Svůj nemalý podíl na tom mělo jistě i střídání zodpovědných lidí na velitelství v Ramsteinu, kteří si tak museli několikrát předávat rozdělanou práci. Výhodou byl fakt, že všechny jednotky byly umístěné na jednom letišti ve Schleswigu, ovšem zdejší základna se do BRAW 06 se svými letouny Tornado vůbec nezapojila, a tak byli účastníci cvičení bráni spíše jako nevítaní hosté. Jednotliví příslušníci Luftwaffe se jim sice většinou snažili maximálně vyjít vstříc, ale celkové zabezpečení nebylo nijak valné. Naši lidé, ale i Američané a Turci museli podstatnou část cvičení strávit v jakémsi vyklizeném hangáru, kde si každá jednotka zabrala svůj kout. V hangáru bylo minimální vybavení, kdy například pro několik desítek lidí byl přidělen jen jeden telefon. To spolu s hlučností prostředí omezovalo osádky při plánování a přípravě jednotlivých misí. K dispozici bylo ještě i několik místností v budově jedné zdejší letky, avšak ta byla příliš vzdálená na to, aby jí bylo možné více využívat. Nehostinnost hangáru pak dokreslovala i dvojice agregátů a silných hadic u vchodu, které dovnitř vháněly alespoň trochu teplého vzduchu. Kdyby si o ně ale čeští vojáci neřekli, neměli by ani to.
Za své vzala i některá původně dohodnutá organizační rozhodnutí. Bylo naplánováno, že vedení této části cvičení na základně ve Schleswigu se ujmou Američané s Němci, avšak nakonec zůstal tento úkol na našem zástupci s odůvodněním, že Češi zde mají nejvíce letadel. Samozřejmě že lze tuto změnu brát i jako určitou poctu, nicméně nebylo možné se na ni řádně připravit. Přípravu cvičení navíc zkomplikovaly také pozdní přílety účastníků. Na plánovacích konferencích se dohodlo, že se všechny jednotky dostaví do Schleswigu nejpozději do 22. března, tedy v týdnu před zahájením BRAW 06. Smyslem tohoto opatření bylo poskytnout osádkám dostatek času na sladění činnosti, dohodnutí společného plánování a také slétání v okolí letiště. Včas však dorazili jen Češi a Turci, zatímco německé UH-1 přilétly až v pátek a americké HH-60 dokonce v pondělí odpoledne, kdy již probíhaly ostré mise. Ještě menší možnost dohovoru byla s piloty bitevních A-10, které ve Schleswigu přistávaly vždy jen na doplnění paliva a krátký briefing a po skončení mise se vracely na svou domovskou základnu ve Spangdahlemu. Možnost společného vyhodnocení jednotlivých letů tak byla prakticky nulová.

Zatímco pro piloty přerovských vrtulníků není Combat SAR nic nového, protože se mu věnují již několik roků, premiéru v těchto misích měly čáslavské L-159. Jak se zdá, tento letoun by mohl vhodným způsobem poskytovat ochranu pro vrtulníky vysílané k záchraně osob. Alky se doposud účastnily převážně cvičení zaměřených na rozsáhlé vzdušné operace COMAO, při nichž však vyvstával problém s malou rychlostí. Piloti tak museli pro přílet k cílové oblasti volit vždy poněkud jinou cestu, aby se nad ní setkali s dalšími letouny. To pochopitelně ovlivňovalo celé plánování a svým způsobem mohlo i zdržovat ostatní. Oproti tomu při misích Combat SAR by se L-159 mohly uplatnit lépe. "Při těchto operacích je nutné přizpůsobit let možnostem vrtulníků, k čemuž má ALCA dobré předpoklady. Její letové vlastnosti v malých výškách a při nižších rychlostech jsou velice dobré," říká velitel 212. taktické letky major Petr Tománek. O náš letoun projevovali zájem také Američané, kteří mají s CSARem bohaté zkušenosti. Ti k ochraně vrtulníků velice často používají těžké bitevní letouny A-10. Tyto stroje sice mají oproti alkám mnohem větší palebnou sílu, avšak mají i některé nedostatky. L-159 totiž disponuje palubním radarem, který dokáže pilotům poskytnout okamžitý přehled o vzdušné situaci. Na letošním Brilliant Arrow se potvrdilo, že je to jedna z možností, jak nalézt uplatnění pro české proudové letouny. Pokud bychom se však chtěli touto cestou ubírat, bude podle majora Tománka nutné letouny ještě dovybavit některými systémy, jako je například noční vidění či lepší systém vlastní ochrany.
Samotné létání misí CSAR je podle pilotů L-159 podstatně odlišné od toho, kterému se věnovali až doposud. Už jen plánování letů je jiné v tom, že probíhá ve značném časovém stresu, kdy je nutné zahájit záchrannou operaci pouhou hodinu po obdržení konkrétní informace o pilotech v nouzi. Navíc i po zplánování je možné, že se mise bude vyvíjet zcela odlišně, zatímco například při COMAO operacích bývá plán dodržován mnohem přesněji. Ačkoliv čáslavští piloti létali CSAR letos poprvé, jen po základním školení u nás a v německém Spangdahlemu, už ve Schleswigu se jim dostalo možnosti takovéto operace vést, což svědčí o tom, že nový úkol dokážou zvládnout.

Na Briliant Arrow 2006 se do CSARu poprvé aktivně zapojila také šestice vojenských záchranářů a instruktorů z Náměště nad Oslavou, Vyškova a Přerova. Ti se ve Schleswigu pravidelně stávali členy vyzvedávacích týmů, takzvanými PJ (Pararescue Jumpers). Jejich úkolem bylo vyhledání pilota v místě jeho vyzvednutí v terénu, jeho poslední autentifikace a bezpečné dopravení do záchranného vrtulníku. Podle slov nadporučíka Marka Slezáčka je účast na takovýchto cvičeních velice důležitá, neboť se zde získávají praktické zkušenosti, které je pak možné předávat dál. Instruktoři totiž školí naše piloty v postupech nutných pro přijetí pomoci CSAR, avšak bez znalosti toho, jak celý systém záchrany funguje, jde jen o výuku podle učebnic. Jak říká nadporučík Slezáček, není nutné vytvářet u nás vlastní extrakční týmy nebo nějakou další speciální jednotku, ale je vhodné si udržovat takové schopnosti a znalosti, abychom se mohli v případě potřeby do operací na záchranu vlastních lidí v tísni zapojit.

Argument, že má smysl se Combat SARem zabývat už jen kvůli přípravě osádek letadel, uznávají také přerovští vrtulníkáři. Podle majora Milana Koutného by navíc byla škoda vzdávat se dosažených výsledků, ke kterým se naši letci v minulých letech dopracovali. Je jasné, že česká armáda asi těžko někdy zorganizuje celou záchrannou misi jen s vlastními prostředky, stejně tak jako není pravděpodobný vznik takto zaměřené jednotky. To si mohou dovolit jen nejbohatší státy. Avšak jakožto členská země NATO bychom měli být schopni k takovýmto misím alespoň přispět. Protiargumentem pochopitelně může být to, že v současnosti po nás nikdo takový úkol nepožaduje. "Aliance po nás nebude pochopitelně požadovat něco, co nebudeme umět. Navíc v podstatě celá armáda se připravuje na situace, které nemusejí nikdy nastat. Pokud by k nim ale někdy došlo, bude již na výcvik a přípravu pozdě," dodává major Petr Hromek, který velel českému kontingentu na cvičení Briliant Arrow 2006.

Tomáš SOUŠEK