Vrtulové cvičné stroje, stíhací letouny i atomové bombardéry se v minulosti vystřídaly v Čáslavi

Padesátiny u stíhačů

Text: Tomáš SOUŠEK

Téměř čtyřicet tisíc lidí navštívilo během dne otevřených dveří 26. května 2007 čáslavské vojenské letiště. Spolu s příslušníky zdejší 21. základny taktického letectva si připomněli 50. výročí založení 22. stíhacího leteckého pluku a s tím související počátek tradice stíhacího letectva v Čáslavi.

Ani nepříznivé ranní počasí v podobě silné oblačnosti a neustálých dešťových přeháněk neodradilo většinu příznivců vojenského letectva od jejich cesty na leteckou základnu Čáslav. Možnost prohlédnout si místo, odkud je střežen vzdušný prostor celé České republiky, se nenaskytne každý den. Proto již od samého rána 26. května 2007 proudily desetitisíce návštěvníků na letištní plochu.

Ačkoliv se den otevřených dveří zdaleka nemůže poměřovat s velkými mezinárodními leteckými dny, ani zde nepřišli lidé zkrátka. Statické ukázce vévodily především domácí letouny JAS-39 Gripen a L-159 ALCA. V obou případech byly vystavené v jednomístných i dvoumístných verzích, tedy včetně žhavé novinky L-159T1. Nechyběly ani vrtulníky a kbelský dopravní letoun An-26, který si s velkým zájmem návštěvníci prohlédli také zevnitř. Ze zahraničích hostů se pak představil švédský i maďarský JAS-39 Gripen, německé Tornado a belgická F-16.

Zhruba kolem poledne vystřídaly déšť sluneční paprsky a téměř jasné nebe, a tak mohl být podle plánu zahájen tříhodinový blok leteckých vystoupení. Z nejzajímavějších ukázek připomeňme mistrnou pilotáž švédského gripenu nebo letounu L-159B z Aera Vodochody. Nezahálely ani čáslavské alky, které předvedly simulovaný útok na pozemní cíle včetně působivých pyrotechnických efektů. Velkou pozornost vzbudil dopravní Tupolev Tu-154M, jenž přilétl z pražské Ruzyně, aby v Čáslavi ukázal přistání, vzlet a průlet nad osou dráhy. Když před sedmnáctou hodinou davy návštěvníků opouštěly letiště, nikdo z nich rozhodně nemohl být zklamán.

Skromné začátky
Přestože čáslavští letci letos slaví padesát let stíhacího letectva na zdejším letišti, samotná základna zde stojí ještě o něco déle. O jejím vybudování rozhodlo tehdejší Ministerstvo národní obrany 25. října 1952, v době masivního zbrojení a budování celého letectva. Již o měsíc později začaly první stavební práce. Celá výstavba byla naplánována do roku 1961 a měla stát více než 300 milionů korun. Jako první přišla na řadu vzletová a přistávací dráha, která byla spolu s přilehlými plochami dokončena v listopadu 1954. V té době se již stavěly další objekty, jako například hangáry, ubytovací budovy, jídelna, sklady a další. Celé letiště armáda oficiálně převzala v roce 1958, nicméně už o dva roky dříve bylo rozhodnuto, že se celá výstavba protáhne až do roku 1970. Z důvodu úspor si tak vojáci museli počkat na některé méně důležité stavby, jako například kulturní dům či tělocvičnu.

První letecké jednotky používaly čáslavskou plochu ještě před dokončením letiště, avšak působily zde jen dočasně. Šlo například o 8. stíhací letecký pluk, který zde pobýval v květnu 1955 v rámci letecko-taktického cvičení. Následovali jej příslušníci 2. leteckého školního pluku a piloti 6. slp, kteří se právě v Čáslavi přeškolili z vrtulových strojů S-199 na nové proudové MiG-15.

V říjnu 1956 bylo v Čáslavi postaveno velitelství 6. stíhací letecké divize, jejíž dva pluky - 20. a 22. slp měly být dislokovány také na zdejším letišti. Již tehdy se ukázalo, že se oba nemohou na letiště vejít, a tak jakmile to bylo možné, přesunul se 20. slp na nově budované letiště Náměšť nad Oslavou. 22. stíhací letecký pluk byl oficiálně založen 1. října 1957 a postupně byl vyzbrojován letouny MiG-15, které jeho piloti přebírali na letišti Praha-Kbely. K výcviku pak sloužily také vrtulové stroje C-11.

Zásadní změna nastala hned v následujícím roce 1958, kdy celé československé letectvo prošlo rozsáhlou reorganizací a redukcí počtů. Z 22. slp se stal 28. stíhací bombardovací letecký pluk a 6. sld se transformovala na 34. sbold. Pluk převzal historický název "Těšínský" a do jeho sestavy přešli příslušníci několika rušených útvarů. Největší změna nastala v určení celého pluku. Na základě zkušeností z korejského konfliktu se měli jeho příslušníci nyní cvičit zejména v ničení pozemních, malých a pohyblivých cílů s důrazem na jejich bodové zásahy. Součástí výcviku bylo také samostatné vyhledávání cílů pilotem, ale nechyběl ani vzdušný boj či průzkum. Počáteční období se však neslo ve znamení tvorby předpisů a norem, a proto kvalita výcviku do značné míry závisela na konkrétních velitelích. Tím prvním, který velel celému 22. slp i 28. sbolp, byl pplk. František Filip.

Ve znamení "súček"
V šedesátých letech minulého století se organizace letectva alespoň částečně stabilizovala, a tak se mohli letci více soustředit na samotné létání. Zpočátku to bylo stále na letounech MiG-15, které se od roku 1959 začaly v Leteckých opravnách Kbely přestavovat na verzi MiG-15 SB (stíhací bombardovací). Takto upravené stroje mohly na čtyřech podkřídelních závěsnících nést další protizemní výzbroj a měly také modernizované palubní přístroje. První z nich obdržel 28. sbolp v roce 1961.

Nedlouho poté se začala chystat mnohem významnější modernizace letecké techniky. Na základě smlouvy mezi Československem a SSSR přistály v dubnu 1964 na letišti Mladá první nadzvukové stíhací bombardéry Suchoj Su-7BM. Od července téhož roku se zde na ně začali přeškolovat první příslušníci 28. sbolp. Vzhledem k tomu, že dvoumístné verze Su-7 dorazily až v roce 1967, musela se většina pilotů přeškolovat rovnou na jednomístných strojích. Současně s tím se postupně vyřazovaly letouny Mig-15.

Nový typ Su-7 znamenal ve své době značný kvalitativní skok a podle toho se k němu také přistupovalo. Letiště v Čáslavi se stalo místem mnoha ukázek pro řadu delegací z ostatních socialistických států. Oproti tomu v domácím prostředí panovala kolem Su-7 atmosféra neustálého utajování, které přetrvalo až do konce jeho služby. Jedním z důvodů byla nepochybně také možnost vybavit letouny jadernými zbraněmi. Stroje Su-7 se staly symbolem 28. sbolp a tím i čáslavské základny téměř na dvě desetiletí. Poslední z nich byl od útvaru vyřazen v roce 1983. Za tu dobu došlo u pluku k několika haváriím a jedné letecké katastrofě. Bohužel oběti si tento typ vyžádal i na zemi, a to když v rámci cvičení Tatran 70 skupina letounů nepřesně bombardovala pozemní cíl a o život přišli tři vojáci základní služby.
Koncem sedmdesátých let však již Su-7 zastarávaly, a tak se pluk v letech 1977 a 1978 postupně přeškolil na nový letoun - MiG-23BN vybavený měnitelnou geometrií křídel a moderními řízenými střelami. V této souvislosti došlo také k větším personálním změnám. S novými stroji se čáslavští letci po celá osmdesátá léta minulého století účastnili řady mezinárodních cvičení v rámci Varšavské smlouvy.

Devadesátá léta a tehdejší společenské změny se promítly také na čáslavském letišti. Postupně se zde střídal personál i technika od řady rušených leteckých útvarů. Postihnout všechny organizační změny by však vydalo na samostatný článek. Důležité je, že čáslavští letci své místo uhájili a v současnosti tvoří hlavní bojovou sílu českého vojenského letectva.
§§§