Čáslav a Náměšť společně

Piloti letounů L-39 se poprvé zapojili do společných leteckých operací COMAO

Text : Tomáš SOUŠEK

O účasti českých vojenských letců na velkých mezinárodních cvičeních informujeme na stránkách A reportu několikrát do roka. Akce typu NATO Air Meet, Brilliant Arrow nebo TLP mají obrovský význam z hlediska získávání nových zkušeností, nicméně většinou se týkají jen omezeného okruhu leteckého personálu. V Čáslavi proto již přes rok funguje systém, kdy se nové informace dostávají ke všem pilotům letecké základny.

Mezinárodní letecká cvičení mají bezesporu nezastupitelnou roli ve výcviku zejména létajícího personálu, nicméně představují jen jeho pomyslný vrchol. Aby měl celý výcvik nějaký smysl, je třeba jej provádět pravidelně a co nejčastěji, nejen jednou či dvakrát do roka. U 21. základny taktického letectva v Čáslavi se v poslední době podařilo nastavit systém, díky němuž zkušenosti ze zahraničí rozhodně nezapadnou.

Přibližně jednou za dva měsíce se čáslavští letci zapojují do cvičení "WHAZZUP", které koordinuje středisko CAOC 4. Vedle nich se akcí nejčastěji účastní piloti z Německa a nově například Francouzi či Dánové. Hlavní náplní "WHAZZUP" jsou společné letecké operace COMAO (Composite Air Operations). "Na stejný typ misí jsou zaměřena také naše domácí cvičení QUO VADIS, která organizujeme zhruba jednou měsíčně. Piloti plánují operace, jichž se pak účastní od šesti do dvanácti letounů," říká velitel 21. taktického křídla pplk. Petr Lanči. Výhodou domácích cvičení je, že se jich mohou účastnit i méně zkušení letci, kteří zatím nesplňují podmínky pro účast na mezinárodních akcích. Proto se koncem letošního roku do misí COMAO poprvé ve větší míře zapojili také příslušníci 22. základny letectva z Náměště nad Oslavou. Zdejší letka se stroji L-39 působí do značné míry jako výcviková jednotka, a tak její mladí piloti nemají prakticky žádnou šanci dostat se do zahraničí. Díky spolupráci s kolegy z Čáslavi však mohou i oni pronikat do nejvyššího válečnického umění.

Podzimního cvičení misí COMAO se oproti předchozím QUO VADIS účastnili nejen piloti, ale i příslušníci dalších složek, jako například pozemní naváděči nebo zpravodajci. Počet zainteresovaných osob se tak vyšplhal téměř ke stovce. Všichni se sešli již 25. října 2007 ve školicím zařízení ve Zbýšově nedaleko Čáslavi, aby zde ve dvou dnech celou operaci důkladně naplánovali. "Účastníky jsme rozdělili do tří skupin přibližně o třiceti lidech. V každé byli rovnoměrně zastoupeni více i méně zkušení letci od všech tří jednotek, tedy 211., 212. a 221. letky. Skupiny dostaly shodné zadání a bylo jen na nich, jakým způsobem svůj úkol splní. Velitelem každé skupiny byl vždy některý z pilotů, kteří již absolvovali kurz velitelů leteckých operací TLP v Belgii," popisuje princip velitel cvičení kpt. Jaroslav Tomaňa z 21. taktického křídla.

Právě nejzkušenější letci se stali zárukou, že veškeré postupy plánování leteckých operací budou plně v souladu se standardními postupy NATO. Vše začalo klasickým briefingem, kde se všichni cvičící seznámili se scénářem zasazeným do fiktivního konfliktu dvou znepřátelených stran. Zde dostali také obecné informace o dvou hlavních cílech. Prvním z nich byl jihočeský hrad Zvíkov, který představoval velitelství protivníkových jednotek, druhým pak protivníkova letecká základna, situovaná do Čáslavi. Úvodní briefing proběhl tradičně v anglickém jazyce. "Původně se zvažovala možnost odehrát celé cvičení v angličtině, avšak nakonec jsme usoudili, že s ohledem na mladší a méně zkušené piloty bude efektivnější některé fáze cvičení organizovat v češtině," doplňuje kpt. Tomaňa.

Cvičící se po úvodu rozdělili na zmiňované tři skupiny a pak je již čekalo mnohahodinové plánování. Vše začalo přijetím rozkazu k letu, takzvaného ATO (Air Task Order). Teprve v něm jsou uvedeny konkrétní požadavky a cíle mise stejně tak jako řada dalších informací, týkajících se například rozmístění sil protivníka či možnosti nasazení jiných vlastních sil. Další fáze plánování pak proběhly obdobně jako na kterémkoliv zahraničním cvičení. Celá skupina nejdříve vyhodnocuje, zda vůbec a s jakými prostředky je schopna zadaný úkol splnit. I zde, podobně jako na TLP (Tactical Leadership Programme) se postupuje podle takzvaného pravidla 4T (Task, Target, Threat, Tactics), tedy úkol, cíl, hrozba a taktika. Poté si piloti rozdělí práci tak, že každý plánuje jen určitou část bojového letu, jako například způsob pojíždění a pořadí vzletů, trať přeletu, komunikaci či samotný úder na cíl. Celý plán se pak zkompletuje na takzvaném "mass briefingu".

Organizátoři cvičení se snažili i v plánovací části navodit podmínky co nejbližší skutečným bojovým operacím. Cvičící piloti se tak několikrát dostali do situace, kdy neměli dostatečně přesné informace nebo kdy si některé dokumenty navzájem odporovaly. Po určitou dobu tak museli připravovat dva různé scénáře bojové mise, aniž by věděli, který z nich bude nakonec schválen. Jindy bylo nutné pro doplnění informací telefonicky volat velícímu generálovi, kterého zde imitoval velitel cvičení. Na konkrétní dotaz se jim však dostalo překvapivé odpovědi: generál zde není, musíte si počkat. "Může to působit legračně, ovšem praxe je přesně taková. Nikdo nemůže čekat, že spojenecký generál bude nepřetržitě u telefonu, aby zodpovídal otázky obyčejného pilota z Čáslavi. I s tím musejí naši lidé počítat," vysvětlil kpt. Jaroslav Tomaňa.

Plánovací proces byl ukončen opět společným briefingem, na němž si všechny skupiny představily svá řešení a letci se tak mohli u druhých inspirovat a zároveň poučit z vlastních i cizích chyb. Letová část pak byla naplánována na 6. listopadu s tím, že o den dříve se uskuteční přeplánování operace již s ohledem na reálné možnosti nasazení letecké techniky. Mělo jít o celkem dvanáct strojů, nicméně počasí tentokrát ukázalo svou moc. Silný nárazový vítr a souvislá oblačnost s přecházející frontou znemožnily 6. listopadu létání. Druhý den pak bylo o něco lépe, ale počasí stále nevyhovovalo pro letouny L-159. Z letové fáze cvičení se tak nakonec uskutečnila jen takzvaná jižní varianta, tedy útok proti hradu Zvíkov, který provedly dva stroje L-39 a dva JAS-39 Gripen. Síly fiktivního protivníka také nebyly nasazeny. Podle slov Jaroslava Tomani je to škoda, protože jedině ve vzduchu se dá stoprocentně ověřit, zda byla celá operace naplánována správně. Nicméně i tak mělo cvičení značný přínos, a proto se již dnes počítá s podobnými a možná ještě většími akcemi zaměřenými na COMAO mise.
§§§