Gripen umí víc

České stíhací letouny prošly důležitou modernizací

Text a : Tomáš SOUŠEK

Když v minulosti naše letectvo zavádělo do výzbroje novou techniku, většinou ji pak používalo ve stejné konfiguraci až do vyřazení z provozu. Jakákoliv modernizace byla zcela výjimečnou záležitostí. U dnešních zbraňových systémů se však už při vývoji počítá s dalšími úpravami v průběhu jejich životnosti. Typickým příkladem může být stíhací letoun JAS-39C Gripen, jehož operační schopnosti se díky upgradům neustále zvyšují.

Prvních šest zcela nových letounů JAS-39C Gripen určených pro české vzdušné síly přistálo na letecké základně v Čáslavi 18. dubna 2005. Přestože jde o letoun čtvrté generace, v té době zdaleka neposkytoval veškeré možnosti využití, jakými by měl takovýto typ disponovat. Důvodem byla naléhavá potřeba České republiky urychleně nahradit stíhací letouny MiG-21 v hotovostním systému NATINADS. Z časového hlediska proto nebylo možné gripeny vybavit všemi potřebnými systémy. S jejich doplněním formou dílčí modernizace, takzvaného upgradu, se však počítalo už v samotné smlouvě o pronájmu mezi Českou republikou a Švédským královstvím, podepsané v červnu 2004.

Plánovaná modernizace byla u všech dvanácti jednomístných JAS-39C provedena ve Švédsku v roce 2006. Dvojice dvoumístných JAS-39D prošla tímto procesem v roce 2007. Celý upgrade je označován jako "Edition 18 : 7" a jde především o pojmenování softwaru letounu. Hardwarové změny totiž představovaly pouze doplnění některých bloků elektroniky a několika speciálních antén.

Jak jsme již zmínili, modernizace byla zakotvena ve smlouvě o pronájmu, tudíž veškeré náklady nesla švédská strana. Jedinou výjimkou byla integrace sytému AMRAAM. Česká republika totiž původně nepožadovala radarově naváděnou protiletadlovou řízenou střelu, a tak musela za tuto změnu zaplatit. Švédské gripeny sice mohou používat AMRAAM, avšak jde o starší verzi AIM-120 B, zatímco naše armáda pořídila ve Spojených státech v rámci programu FMS (Foreign Military Sales) verzi AIM-120 C-5. Bylo proto nutné počkat na veškeré licence z americké strany a teprve pak integraci provést. Jelikož jsou české gripeny vybavené univerzálními odpalovacími zařízeními LAU-99, obnášela modernizace na AMRAAM "pouhé" doplnění softwaru o "ostrá" data této řízené střely.

Velmi důležitou součástí upgradu českých JAS-39C je instalace systému datového spojení TIDLS (Tactical Information Data Link System). Jde o nezávislý systém umožňující komunikaci a sdílení informací mezi jednotlivými letouny, který nabízí prakticky stejné možnosti jako alianční systém Link 16. Při působení více letounů najednou může pilot vidět stejné informace jako kterýkoliv z jeho kolegů ve vzduchu. Má tak okamžitý přehled například o vzdušných či pozemních cílech, o hrozícím nebezpečí ze strany protivníka, jako je zachycení radiolokátorem či odpálení střel, ale i o takových detailech, jako je docházející palivo u ostatních strojů. Systém TIDLS pochopitelně umožňuje i komunikaci s pozemním segmentem, ten však zatím pořízen nebyl.

Patrně nejvýznamnější část modernizace představuje systém elektronického boje (Electronic Warfare System) EWS39. Ten jednak informuje pilota o aktuálním ohrožení, jednak automaticky provádí řadu protiopatření. Základním prvkem EWS39 je výstražný radarový přijímač RWR (Radar Warning Reciever) tvořený řídicí jednotkou a čtveřicí antén umístěných na koncích křídla. RWR dokáže přijímat elektromagnetické vyzařování radiolokátorů, vyhodnocovat směr a na základě charakteristiky záření určit, z jakého prostředku je vysíláno. K tomu slouží vnitřní databáze, takzvaná knihovna, v níž mohou být uloženy profily prakticky neomezeného počtu nejrůznějších radarů a dalších zařízení. Pilot tak na displeji kromě směru vidí většinou i typ letadla nebo jiného prostředku, který jej zaměřil, a tak může provést nutná protiopatření.

Základní opatření proti radarem naváděným protiletadlovým střelám, kterým je elektronické rušení, však provádí systém EWS39 zcela automaticky. Opět na základě databáze cílů a hrozeb v konkrétních taktických situacích vybere nejúčinnější způsob obrany. Palubní rušič využívá tří antén - jedné pod kabinou pilota a dvou umístěných pod vrcholem svislé ocasní plochy. Další možností obrany zejména proti řízeným střelám s infranaváděním jsou čtyři bloky výletnic klamných cílů. V závislosti na použitém typu může být v jednom bloku až čtyřicet klamných cílů. V současnosti jsou na českých gripenech stejné klamné cíle jako na letounech L-159 Alca, v budoucnosti budou doplněny i další typy. Způsob jejich odpalování opět automaticky určuje řídicí jednotka celého systému.

Ačkoliv se to na první pohled nemusí zdát, integrace moderních systémů je jen prvním krokem směřujícím k plnohodnotnému využívání letounů JAS-39C Gripen. Jak již bylo řečeno, systém elektronického boje funguje na základě databáze cílů, hrozeb a protiopatření. Tato databáze však představuje souhrn taktických informací, který si každá armáda vytváří samostatně. Jelikož se u nás této problematice dosud věnovala jen minimální pozornost, podobný souhrn v podstatě neexistuje. České gripeny tak sice dokážou přijímat nejrůznější signály a záření, ale nemají je s čím porovnat a jak vyhodnotit. Jediný způsob, jak takzvané knihovny vytvářet, je počítačová stanice umístěná na letecké základně, s jejíž pomocí lze naměřená data zpracovat a zpětně uložit do paměti systému. Jde však o způsob velmi pracný a pomalý. Přitom by stačilo využít již stávajících prostředků AČR, jako například pasivních sledovacích systémů. Zatím však neexistuje způsob vzájemného sdílení dat. Také proto se v současnosti připravuje vznik nové složky s pracovním názvem národní centrum elektronického boje, která by nejen shromažďovala získané informace, ale také vytvářela taktiku konkrétních protiopatření.

Samostatnou kapitolu pak představuje výcvik pilotů. AMRAAM, TIDLS i EWS jsou sice moderní systémy, které řadí gripeny na špičku mezi bojovými stroji, ale bez kvalitního a pravidelného výcviku personálu může jít jen o drahé hračky. Také o tom bude článek v některém z příštích čísel A reportu.
§§§