Náměšť žije dál

Ve velmi skromných podmínkách začínaly letecké útvary v Náměšti nad Oslavou

Přesně před padesáti lety vznikl 20. stíhací letecký pluk. V roce 1956 ještě nešlo o nic mimořádného, protože to byla doba intenzivní výstavby československého letectva. Význam zřízení jednoho z mnoha leteckých pluků se ukázal až mnohem později. Tento útvar totiž přečkal dlouhá desetiletí a svého nástupce má i dnes.

Letecká základna Náměšť nad Oslavou si padesáté výročí založení útvarů, na jejichž tradici přímo navazuje, připomněla v sobotu 9. září letošního roku. Za mimořádně příznivého počasí zdejší příslušníci uspořádali den otevřených dveří, během něhož si mohly tisíce návštěvníků prohlédnout velké množství nejen letecké techniky.

Davy lidí proudily na základnu
Prostor statické ukázky se lidmi začínal plnit již od brzkého rána, a tak ti, kteří přišli později, měli jen malou šanci si vystavené stroje vyfotit. Mohli ale využít možnosti detailně si letouny a vrtulníky prohlédnout, včetně interiérů pilotních kabin. Samozřejmostí byla letecká technika vzdušných sil AČR, které zde reprezentovaly letouny L-39 Albatros, L-159 ALCA, JAS-39C Gripen a vrtulníky Mi-24 a Mi-171Š. Oslav se účastnila také řada zahraničních hostů, a tak na stojánce nechyběl německý letoun Tornado IDS a francouzská Mirage F-1. Zvláště v případě mirage šlo zřejmě o jednu z posledních možností tento letoun spatřit v aktivní službě, neboť je již nahrazován modernějšími typy.
Protože hlavním tématem oslav bylo již zmiňované výročí, připravili příslušníci náměšťské základny pro návštěvníky také všechny hlavní typy letounů, které zdejší útvary v průběhu posledního půlstoletí používaly. Vedle sebe tak stály MiG-15, Suchoj Su-7, Aero L-29R Delfín, Su-22 a Su-25, všechny ve velmi dobrém, muzejním stavu. Pouze v případě MiGu-15 a letounu Su-7 nepůsobil nový nátěr příliš autenticky, a to hlavně kvůli použitým odstínům. Zbarvení našich vojenských letadel je však samostatná kapitola, která zaměstnává úzký okruh příznivců letecké historie. Pro ostatní návštěvníky dne otevřených dveří to jistě žádný problém nepředstavovalo.
Ještě větší zájem vzbudil blok letových ukázek, během něhož se opět předvedly téměř všechny typy letecké techniky používané v AČR. Malý letecký den zahájil průletem dopravní letoun An-26 doprovázený dvojicí místních proudových strojů L-39. Po seskoku parašutistů se pak na obloze střídala jedna dynamická ukázka za druhou. Bitevní L-159 demonstrovaly útok na pozemní cíle doprovázený působivými pyrotechnickými efekty. Další ukázku provedli příslušníci náměšťské základny ve spolupráci s přerovskými vrtulníkáři, když zachraňovali pilota z nepřátelského území pomocí vrtulníků Mi-171Š a Mi-24. Právě takzvaný Combat SAR totiž patří mezi úkoly 22. základny letectva. Ti návštěvníci, kteří nestihli letecký den CIAF konaný o týden dříve, pak mohli také obdivovat vyšší techniku pilotáže na některých letounech a vrtulnících. Patrně nejlepší ukázku předvedl opět pilot čáslavského stíhacího letounu JAS-39C Gripen.
Zatímco veřejnost v odpoledních hodinách pomalu odcházela domů, na letišti se již připravoval další program. Byl zahájen slavnostním nástupem 22. základny letectva, po němž následovalo setkání bývalých i současných příslušníků náměšťských útvarů. Mnozí z nich pak vzpomínali na druhou polovinu padesátých let a na těžké začátky, jimiž si museli tehdy projít.

Pamětníci vzpomínali
Padesátá léta minulého století byla dobou takzvané studené války, kdy proti sobě stály dva znesvářené tábory. Naše země se ocitla v tom východním a podle toho byla budována i její armáda. Letectvo bylo masivně přezbrojováno zejména tehdy moderními proudovými letouny MiG-15, jejichž počet nakonec dosahoval mnoha set kusů. Situace došla tak daleko, že se počtu letounů přizpůsoboval i počet leteckých útvarů a vojenských letišť. Letadel bylo zkrátka tolik, že se pro ně musely budovat nové základny. V tomto období tehdejší velitel letectva generál Tykal rozhodl o zřízení 6. stíhací letecké divize a jí podřízeného 20. stíhacího leteckého pluku, který se začal budovat od 1. října 1956 na letišti v Čáslavi. Nejprve byl vytvořen štáb a technické oddělení provozu. Postupně začali k novému útvaru přicházet další příslušníci včetně mladých pilotů. Většina z nich pocházela od zrušených čtvrtých letek pluků 1. stíhací letecké divize, tedy 1., 9. a 19. slp. K zabezpečení 20. slp byl určen 19. letištní prapor.
První let stroje nového útvaru se uskutečnil 14. listopadu 1956. Od 28. listopadu pak pluk začal organizovat pravidelné létání. Na počáteční období existence 20. slp vzpomínal mimo jiné i plukovník Miroslav Lindovský, který se stal prvním velitelem pluku. "Původně jsem velel 18. stíhacímu leteckému pluku v Pardubicích, ale v roce 1956 jsem byl převelen a dostal jsem za úkol postavit nový útvar v Čáslavi. 20. slp byl jedním z nejmladších pluků v celé armádě. Největší problémy jsme měli s vycvičeností pilotů, která byla velmi malá. Většina z nich u letectva teprve začínala a někteří k nám přicházeli přímo ze školy. Proto bylo obtížné vůbec sestavit dvojice a roje tak, abychom mohli alespoň částečně plnit bojové úkoly," říká plukovník Lindovský. Čtvrté letky, z nichž se jeho piloti rekrutovali, totiž u ostatních útvarů sloužily jen jako výcvikové. Určité potíže byly i s naplněností stavů, neboť ještě v prosinci 1956 chyběla desítka pilotů. Všichni příslušníci útvaru se ale snažili ze všech sil, a tak útvar obdržel již 27. března 1957 svou bojovou zástavu.

První velitel byl proti
O několik měsíců později, konkrétně v září 1957, stál 20. stíhací letecký pluk spolu s 19. letištním praporem před prvním nelehkým úkolem. Byla vyhlášena cvičná mobilizace a oba útvary se musely přesunout na záložní letiště Mnichovo Hradiště. "Je třeba si uvědomit, že ani v té době nebyli naši piloti dostatečně rozlétaní. Přesto jsme ale úkol splnili. Situace se zkomplikovala až v samotném závěru cvičení, kdy jsme se chystali na přelet zpátky do Čáslavi. Travnaté letiště bylo po vydatném dešti zcela rozmoklé a i když jsem se osobně několikrát snažil, nepodařilo se mi proudový letoun MiG-15 odlepit od země. Proto museli nastoupit příslušníci letištního praporu, kteří někde sehnali kovové rošty, jimiž během jediné noci povrch letiště zpevnili. Druhý den jsme tak mohli odletět. Abychom letouny odlehčili, letěli jsme jen s nezbytným množstvím paliva. Celý přelet jsme pak uskutečnili s vysunutými podvozky, protože byly celé obalené blátem," vypráví první velitel 20. slp.
Snaha o co největší urychlení výcviku spolu s minimálními zkušenostmi většiny létajícího personálu však přinesla i několik tragédií. První letecká katastrofa postihla pluk již v květnu roku 1957, do roku 1960 se udály čtyři další. Zahynulo při nich šest většinou velmi mladých letců. I to byla daň za překotné zbrojení studené války.
Početní stavy letecké techniky i personálu dosáhly u celého letectva maxima v roce 1958. I nejvyšší představitelé armády si tehdy uvědomili, že již není v jejich silách udržovat takové množství útvarů, a tak naplánovali zásadní redukci a reorganizaci celého letectva. Jedním z důsledků bylo také předání 20. slp do podřízenosti 22. stíhací letecké divize. V dalším roce se pak pluk začal připravovat na další obtížný úkol, kterým byl přesun na nově budované letiště v Náměšti nad Oslavou.
Snahy o využití plochy nedaleko Náměště nad Oslavou pro letecký provoz sahají již do meziválečného období. Nicméně skutečné letiště se zde začalo stavět až v roce 1956. Byl u toho i první velitel 20. stíhacího leteckého pluku. "Byl jsem tehdy požádán, abych se společně s velitelem letištního praporu vyjádřil k možnosti výstavby tohoto letiště. Na výběr byla i druhá lokalita nedaleko Moravského Krumlova. Vzali jsme tedy kurýrní letoun a letěli obě místa prohlédnout. Už když jsem ale viděl převýšení zdejšího terénu, bylo mi jasné, že tato plocha není pro stíhací letouny ideální. Také proto jsem nakonec do písemné zprávy dal k Náměšti zamítavé stanovisko a naopak doporučil Moravský Krumlov. Leč velení armády nakonec rozhodlo jinak," popisuje vznik letiště plukovník Miroslav Lindovský.
Nové vojenské letiště se tedy nakonec začalo budovat nedaleko Náměště nad Oslavou, ovšem jeho výstavba nepostupovala nijak závratným tempem. Přestože ještě nebylo zdaleka dokončené, o přesunu pluku z Čáslavi bylo rozhodnuto již v prosinci roku 1959. "První část přesunu jsme zorganizovali již 3. prosince. Železničním transportem jsme do Náměště dovezli velkou část pozemního technického vybavení. Na novém letišti ale panovaly nepříznivé povětrnostní podmínky, a tak se přesun letecké techniky musel neustále posouvat. Letouny nakonec z Čáslavi do Náměště přelétly až 14. ledna 1960," vypráví bývalý velitel 19. letištního praporu podplukovník Jan Hamák a pokračuje: "Jedinou dokončenou stavbou na letišti tehdy byla vzletová a přistávací dráha a stojánky pro letadla. Mnohem horší podmínky zde ale měli lidé, od vojáků základní služby až po piloty. Zpočátku de nebylo téměř žádné zázemí, a tak příslušníci pluku museli využívat dřevěné baráky, které zde zůstaly po stavebních dělnících. Piloti měli k dispozici jen malý domek o rozměru pět krát pět metrů, v němž si museli topit v malých kamnech. Ubytovaní byli v nedalekých kasárnách v objektech určených pro vojáky základní služby. Vzhledem k tomu, že na letišti nebyly ani žádné sklady, musely jsme mít řadu měsíců munici a další materiál uložený na volném prostranství jen pod plachtami."

Své místo uhájili
Přestože počáteční podmínky byly v Náměšti více než nepříznivé, nikdo z příslušníků stíhacího pluku a letištního praporu proti přesunu příliš neprotestoval. Údajně to bylo také proto, že většina lidí pocházela z okolí, a tak byla ráda, že slouží blíže k domovu. Svůj podíl měli bezesporu i obyvatelé okolních obcí, kteří prý vojáky v roce 1960 vítali a navazovali s nimi bližší kontakty.
Popisovat historii náměšťské základny v dalších desetiletích by vydalo na samostatnou publikaci. Ostatně jedna taková kniha už vyšla. Připomeňme proto jen ta nejdůležitější fakta. V souvislosti se změnou svého určení byl 20. slp v roce 1961 přejmenován na 20. stíhací bombardovací letecký pluk. V roce 1965 byly již zastarávající MiGy-15 nahrazeny nadzvukovými stíhacími bombardéry Suchoj Su-7. S těmito stroji se pluk účastnil také známého cvičení Vltava 66. V roce 1968 pak náměšťští piloti Su-7 vytvořili pod vedením majora Smažila první zdejší akrobatickou skupinu, s níž se krátce představovali i na veřejnosti.
Letouny Su-7 používal 20. sbolp celá sedmdesátá a osmdesátá léta. Teprve v roce 1987 začaly být nahrazovány moderními Su-22 s měnitelnou geometrií křídel. Devadesátá léta přinesla řadu organizačních změn do celé armády a mnoho útvarů bylo zrušeno. Náměšti se ale toto rušení vyhnulo a útvar byl v roce 1994 reorganizován na 32. základnu taktického letectva, která existovala až do roku 2003. Již od roku 1991 se zdejší letouny Su-22 začaly představovat na nejrůznějších leteckých dnech, a to jak při sólové akrobacii, tak i v rámci akrobatické skupiny "Duha". K dvaadvacítkám v roce 1994 přibyly letouny Su-25, s nimiž příslušníci základny také začali cvičit.
Další zlomový okamžik nastal v květnu 2002, kdy byly nadzvukové Su-22 nahrazeny novými stroji L-159 ALCA. Ty zde ale sloužily jen něco přes rok a poté byly přesunuty zpět do Čáslavi. Z 32. základny taktického letectva se 1. prosince 2003 stala současná 22. základna letectva. Její hlavní výzbroj dnes tvoří desítka cvičných proudových strojů L-39 Albatros začleněných do letky určené k pokračovacímu a bojovému výcviku mladých pilotů. Současně se celé letiště intenzivně modernizuje tak, aby splňovalo přísná kritéria Severoatlantické aliance. Se základnou v Náměšti nad Oslavou se počítá i do budoucnosti.

Tomáš SOUŠEK