Piloti už v noci vidí

Přerovští letci jsou nyní schopni přistávat do terénu i ve tmě

České vrtulníkové letectvo mělo až donedávna jeden velký handicap. Když nastala noc, možnosti vojenských vrtulníků se výrazně omezily. Osádky sice mohly létat s využitím přístrojů i za tmy, avšak vždy musely přistávat jen na letištích, případně na jiných osvětlených plochách. Situace se změnila s dodávkami nových ruských vrtulníků, vybavených systémem nočního vidění.

Jakmile to květnové počasí umožnilo, zahájili přerovští letci výcvik v používání brýlí nočního vidění, a to s vrtulníky Mi-171Š. Jedním z pilotů, kteří začali s NVG létat, je i velitel 23. základny vrtulníkového letectva v Přerově plukovník Jaroslav Braun. Podle jeho slov lze s určitou nadsázkou říci, že s přístroji nočního vidění dokážou jeho letci létat i v noci obdobně jako za dne. "Osádky se nyní mohou orientovat i nad neosvětleným terénem a mohou v něm i relativně snadno přistávat. Tuto schopnost lze využít například při vysazování a vyzvedávání výsadků či při různých záchranných pracích," říká plk. Braun. Přerovská základna se tak podstatně přiblíží možnostem jiných aliančních jednotek. V NATO se totiž s NVG létá již řadu let a mnoho bojových operací se provádí výhradně v noci. Například mise, jako je Combat SAR, které naši vrtulníkáři pravidelně trénují, jsou velmi často noční záležitostí.

Pro české vojenské letectvo jsou zatím brýle nočního vidění naprostou novinkou, a tak byla pro počáteční fázi výcviku o pomoc požádána britská armáda, která má v této oblasti bohaté zkušenosti. První vybraná osádka nejprve absolvovala dvoudenní kurz ve Velké Británii, kde si mohla vyzkoušet trenažér NVG. V teoretické části výcviku se piloti seznámili se zvláštnostmi nočního létání, s konstrukcí brýlí a s jejich vlivem na lidské oko či s možnými iluzemi, které mohou pilota za letu postihnout. Praktická část výcviku už proběhla na domácí půdě za asistence britského instruktora, jenž se účastnil každého letu české osádky. Její výcvik je však nutné brát jako ověřovací, neboť v naší armádě zatím pochopitelně neexistovala na létání s NVG žádná metodika. Proto jednou z hlavních rolí instruktora bylo předávání britských postupů, které pak budou případně upraveny na české prostředí a podmínky. "Na naší základně máme zpracovanou jen metodiku základního výcviku s brýlemi nočního vidění. Zahrnuje visení, let po okruhu, vzlet a přistání z visu, vzlet s rozjezdem a přistání s dojezdem, let do terénu a navigační let," vysvětluje velitel 23. zVrL. Způsob dalšího pokračovacího výcviku bude teprve stanoven.

Samozřejmě že létání s NVG nepatří mezi jednoduché úkoly, proto jej mohou provádět jen zkušenější osádky. Předpokládá se, že by tuto schopnost měla jen asi třetina létajícího personálu základny. Podle plukovníka Jaroslava Brauna větší počet není ani potřeba a navíc by nebylo snadné udržovat více lidí v dostatečném stupni vycvičenosti. "Třetina pilotů vycvičených na NVG odpovídá i britským zkušenostem. Na jejich základě také počítáme s tím, že by každý z těchto pilotů musel s brýlemi nočního vidění nalétat alespoň jednu hodinu měsíčně," doplňuje plk. Braun.
Jak samotné létání probíhá a jaké z něj mají piloti dojmy? Jak již bylo řečeno, v praxi se začalo NVG používat teprve v letošním roce, není tedy s ním ještě příliš zkušeností. Tomu také odpovídá celý systém létání, kdy se klade značný důraz zejména na předletovou přípravu. Prioritou zůstává hlavně bezpečnost veškerého personálu. "Určitou změnou je už samotná výška letu. Běžné lety jsme byli zvyklí provádět ve výšce 300 metrů, zatímco s brýlemi nočního vidění létáme v sedmdesáti až sto metrech nad zemí. Vzhledem k tomu, že je zde velké riziko střetu s překážkami, provádíme před nočním létáním vždy ještě kontrolní let za denního světla. Během něho si prolétneme celou noční trať a do mapy důsledně zakreslíme vše, co by nás mohlo za tmy ohrozit," popisuje způsob výcviku plukovník Braun. Drobné úpravy se před nočním létáním dělají také na samotném vrtulníku. Jde například o sejmutí vnějších zpětných zrcátek či o zakrytí některých vnitřních štítků tak, aby nedocházelo k rušivým odrazům světla. Na vyhledávací reflektor vrtulníku se pak umisťuje speciální filtr, díky němuž si může osádka například osvítit místo přistání, aniž by zvenku bylo vidět jakékoliv světlo.

Pokud si člověk brýle nočního vidění nasadí, může být mile překvapen, jak dobře je s nimi vidět. Obraz je sice celý v zelené barvě, avšak lze pozorovat většinu podstatných detailů. Jedna věc je ale prohlížet si krajinu a druhá pilotovat vrtulník. Omezení vyplývají z konstrukce NVG. Zatímco lidské oko s periferním viděním zabírá úhel kolem 200 stupňů, u nočních brýlí je to jen asi 38 stupňů. Pilot tak vše vidí, jako by se díval skrz úzkou trubku. "To značně ztěžuje zejména odhad výšky a rychlosti. Pokud je vrtulník ve visu, je velice obtížné poznat, zda se nějakým směrem neposouvá. Proto zde více než jindy záleží na dokonalé souhře osádky," dodává přerovský velitel. Při vzletu a přistání piloti sledují okolí stroje, zatímco palubní technik jim nepřetržitě do sluchátek hlásí údaje o výšce a rychlosti. NVG totiž zobrazuje ostře až od vzdálenosti několika metrů, takže pokud se chce pilot podívat na palubní přístroje, musí sklopit zrak a využít mezeru mezi obličejem a brýlemi.
Samozřejmě že ani brýle nočního vidění nejsou všemocné a mají i některá negativa. Například silné zdroje světla ovlivňují celkový obraz. Brýle se sice třeba při přeletu nad osvětleným městem automaticky zatmaví, avšak zároveň se tak sníží množství viditelných detailů. Lidský zrak se navíc při jejich používání velmi rychle unaví, a proto není vhodné s nimi létat příliš často a dlouho. Na druhou stranu s rostoucími zkušenostmi může pilot získat i pozoruhodné schopnosti. Důkazem toho je britský instruktor, který po letech praxe dokáže jen na základě teploty světla určit jeho barvu, ačkoliv v brýlích vše vidí zeleně. I bez této dovednosti posouvá nové vybavení naše vrtulníky o obrovský kus vpřed.

Tomáš SOUŠEK