Vojenský prostor, vstup zakázán!

Není tomu tak dávno, kdy se v tisku objevila série článků o tom, jak lehké je dostat se do vojenského prostoru. Civilní novináři tehdy objevili jakousi podzemní chodbu a ihned začali prohlašovat, že díky ní může kdokoliv proniknout na kbelské vojenské letiště. I když víme, že jde o nesmysl, začali jsme se trochu hlouběji zajímat o to, jakým způsobem je letiště zajištěno. A nejen toto, zajímali jsme se také o leteckou základnu v Čáslavi, kam mají zanedlouho dorazit nové stíhací letouny.

Letiště, a to jak vojenské, tak i civilní, nemůže být nikdy nedobytnou pevností už jenom kvůli svým rozměrům. Přesto je nutné na každém z nich zajistit určitý stupeň ochrany, a to zejména s ohledem na bezpečnost letového provozu a na vojenských letištích i s ohledem na některá chráněná či utajovaná zařízení. Podíváme-li se do minulosti, tak v dřívějších dobách si jen málokdo dovolil porušit zákazové cedule a k vojenskému letišti se jen přiblížit, natož jej fotografovat, a to i přesto, že snad žádné z několika desítek nebylo nikdy oplocené. Dnes je situace samozřejmě jiná a mnoho věcí se již neutajuje, na druhou stranu si ale mnoho lidí demokracii vysvětluje po svém a pokud je nezastaví ostnatý drát nebo voják se psem, jsou schopni proniknout kamkoliv. Také proto patří již delší dobu ochrana a ostraha mezi priority na každém našem vojenském letišti.

Letecká základna v Čáslavi má dnes na starosti zejména ostrahu vzdušného prostoru našeho státu, a tak jde bezpochyby o jeden z nejdůležitějších útvarů české armády. Tomu odpovídají i obrovské investice, které sem začínají postupně proudit a díky nimž by mělo být zdejší letiště plně srovnatelné s kterýmkoliv moderním letištěm v Alianci. A právě bezpečnostní problematika je natolik významná, že byl dokonce vedle klasického generelu výstavby základny vypracován ještě jakýsi bezpečnostní generel, který již sám o sobě podléhá určitým bezpečnostním opatřením, a tak se s ním například běžné stavební firmy neseznamují. V rámci tohoto generelu tak bude celé čáslavské letiště oploceno takzvaným perimetrickým oplocením, které zabrání náhodným či nechtěným vniknutím osob. Všechna důležitá zařízení a objekty pak budou navíc obehnána ještě bezpečnostním oplocením, jehož překonání není tak snadné. "Toto máme zajištěno v podstatě už dnes, neboť veškeré významné objekty jsou již takto oploceny a s využitím dalších elektronických zařízení by měly být schopné odolat případnému napadení," říká major Vladimír Kaděra, náčelník oddělení komunikačních a informačních systémů. Nejde však jen o oplocení, otázka bezpečnosti je daleko širší. V rámci generelu by tak velkých změn měl doznat i systém vstupů a identifikace osob. Základna bude rozdělena na tři hlavní zóny, a to bojovou, podpůrnou a veřejnou. Každý příslušník základny bude vybaven jedinou elektronickou kartou, která mu bude sloužit všude tam, kde je potřebná identifikace – tedy od vstupu na základnu až po objednávání stravy. Díky tomuto systému se každý bude moci dostat tam, kam potřebuje, ale nikam jinam. Stejná praxe funguje v NATO již dlouhou dobu. Dalším důležitým bezpečnostním prvkem by pak měl být také důmyslný kamerový systém. Ten totiž bude tvořit 420 kamer, které budou sledovat prakticky vše – od chráněných objektů, přes stojánky až po úložny techniky a materiálu. Samozřejmě že instalace tolika kamer nebude jednoduchá a ještě náročnější by bylo od každé z nich přivést výstup k pultu centrální ochrany. V Čáslavi se ale rozhodli využít zajímavý technický prostředek, a to takzvaný intranet. "Kamery totiž budou tvořit samostatnou uzavřenou síť, kde každá z nich bude mít svou vlastní IP adresu. Díky této technologii jsme ušetřili desítky milionů korun, protože v opačném případě bychom museli od každé z nich vést koaxiální kabel nejdříve k záznamovému zařízení a poté k pultu centrální ochrany," vysvětluje major Kaděra.

Pult centrální ochrany, to je další důležitý prvek bezpečnosti čáslavské základny. V současnosti se totiž přebudovává objekt staré řídící věže, která by měla být také zodolněna a kde vznikne jakési centrum obrany. Jakmile bude dostavěna, napojí se sem všechny stávající i nově vybudované elektronické bezpečnostní systémy. Kromě toho zde budou sloužit příslušníci Vojenské policie, hasiči a záchranáři a středisko bude napojeno i na civilní složky integrovaného záchranného systému. Centrum obrany by tak v budoucnosti mělo být schopno zajistit veškeré krizové řízení.

Zatímco z Čáslavi se stává velice moderní letiště splňující nejpřísnější alianční normy, poněkud jiná situace panuje v Praze-Kbelích. Zdejší základna se měla svého času dokonce rušit, a i když se tak nakonec nestalo, nemohou její příslušníci počítat s takovými investicemi jako v Čáslavi či Náměšti. Přesto i zde je nutné věnovat bezpečnosti velkou pozornost, neboť mezi úkoly základny patří také přeprava ústavních činitelů. "Samozřejmě musím přiznat, že naše letiště není zajištěno tak, jak bychom si všichni přáli. Na druhou stranu ale na tom nejsme nijak kriticky," říká podplukovník Jan Šalát, náčelník štábu 24. základny dopravního letectva. Podle jeho slov totiž není vše jen otázkou investic, protože spousta věcí se dá pořídit v rámci drobných nákupů či formou služeb.

Ačkoliv se to nemusí zdát, ve Kbelích již dnes funguje celá řada elektronických systémů. Například veškerá dopravní letadla, která parkují na první pohled zcela nekrytě na ploše letiště, jsou ve skutečnosti chráněna několika způsoby, jako například takzvanými infrazávorami či pohybovými čidly. Jak říká pplk. Šalát, tuto ochranu se podařilo vybudovat z provozních finančních prostředků. Jedinou nevýhodou je, že tyto jednotlivé systémy jsou nakupovány samostatně a nelze je propojit do jednoho centrálního stanoviště, podobně jako v Čáslavi. "Z našich peněz si můžeme nakoupit nejrůznější čidla a pomocná zařízení, ale na pult centrální ochrany mít nebudeme. Proto také již dnes má náš operační dozorčí před sebou několik menších centrálek, z nichž každá se ale ovládá poněkud jinak, což klade na obsluhu vyšší nároky," vysvětluje kbelský náčelník štábu.

Letouny jsou ve Kbelích tedy chráněny dobře, ale jak je to s přístupem na základnu? Pochopitelně také zde celkové oplocení chybí. Nicméně i tak existuje řada dalších způsobů, jak neoprávněným vniknutím zamezit. Důkazem toho je fakt, že ve Kbelích zadrží několikrát týdně osoby, které se nedovoleně pohybují ve vojenském prostoru. V naprosté většině jde jen o mladé lidi, kteří hledají soukromí, či o důchodce, jež se zde procházejí se psy, nicméně i oni bývají ve spolupráci s Vojenskou policií zadrženi a poté předáni Policii ČR. Podle podplukovníka Šaláta se tato zadržení daří provádět díky tomu, že perimetr letiště je prakticky nepřetržitě pozorován z několika stanovišť. K všímavosti a ostražitosti jsou navíc nabádáni všichni příslušníci základny, a tak se daří částečně zaplnit mezeru po vojácích základní služby, kteří dříve prováděli pravidelné obchůzky.

Podle podplukovníka Šaláta představuje určitý problém velké množství civilních subjektů, které fungují v areálu kbelského letiště. Při jednom z průzkumů projelo do prostoru základny za dvanáct hodin více než čtyři sta vozidel. V případě přesného uplatňování nařízených způsobů kontroly by se však toto množství automobilů nedalo zkontrolovat. Jak ale říká pplk. Jan Šalát, veškeré důležité objekty, od řídící věže až po sklad zbraní, jsou zajištěné v souladu s platnými normami.

Jak je vidět, zabezpečení vojenského letiště lze řešit různými způsoby. Hlavní roli zde samozřejmě hrají finance, nicméně bez vůle lidí danou věc řešit by to také nešlo. Důležitější však je, že ani jedna ze zmiňovaných základen není vydána napospas nezvaným hostům tak, jak to bývá občas popisováno.

Tomáš SOUŠEK