Dozvěděli jsme se, že jste nejstarším
pilotem sloužícím ve Vzdušných silách AČR. Jak tuto skutečnost vnímáte?
Občas si sice vyslechnu nějakou tu narážku od
svých kolegů, ale řekl bych, že je to myšleno spíše z legrace. Každý
odborník ale asi pochopí, že za dobu, kterou jsem u letectva, jsem měl možnost
získat poměrně velké množství zkušeností. A i když je pravda, že občas už mě
někde v těle píchne, tak se snažím být po odborné stránce na výši a
komunikovat na ní i s ostatními.
Co vás přivedlo do řad vojenského
letectva?
Bylo to asi podobné jako u spousty mých
kolegů. Od modelářství jsem se dostal do aeroklubu a odtud už nebylo daleko na
leteckou školu. Pokud jde o moje ideály, tak jsem chtěl především umět dobře
létat. Ve škole jsem začínal na cvičném L-29 Delfín a po jejím absolvování
v létě roku 1971 jsem byl zařazen ke stíhacímu leteckému pluku do Bechyně,
kde jsem začal létat na MiGu-21.
Jak se z pohledu pilota za tu dobu
změnila situace v našem letectvu?
I když bylo tehdy mnohem více leteckých
útvarů a v nich mnohem více lidí, řekl bych, že jejich přístup
k práci byl poněkud jiný. Jednak si myslím, že brali svoji profesi o něco
vážněji a jednak mezi nimi byly jiné vztahy. Ne že by dnes byly nějak špatné,
ale podle mě byla tehdy u letectva lepší parta.
A v čem se liší dnešní mladí piloti
od vás v době vašich začátků?
Dnes jsou objektivně odlišné podmínky od
tehdejší doby a jiná je i výchova mladých lidí. Myslím si, že jsou určitě
dravější a snad i drzejší.
Jakou dobu jste strávil ve vzduchu?
Můj celkový nálet činí více než 8500 hodin.
V současné době létám na dopravních letounech Tu-
Jedním z úkolů, které vaše základna
plní, je i přeprava ústavních činitelů. Jaký je rozdíl při plánování a
zabezpečování těchto letů oproti těm „běžným“?
Při samotném plánování letu odlišnosti
nejsou. Na zabezpečení však větší důraz klademe. Mám na mysli například
eventuální utajení či dodržování časového harmonogramu. Pochopitelně nám jde
také o maximální pohodlí cestujících a plynulost letu, a tak se snažíme
vyvarovat například prudších pohybů letounu.
Máte s některými V.I.P. osobní
vztahy?
Jelikož jsem tím, kdo se jim vždy hlásí pod
schody letounu, tak mě podle vidění určitě znají, ale na nějaké větší známosti
není příliš času. Mnohem častěji však přicházím do styku se samotnými
organizátory letu, tedy například se zaměstnanci kanceláří jednotlivých
ministerstev. Ve spolupráci s nimi se pak snažíme, aby let proběhl bez
problémů.
Zažil jste při letu nějakou opravdu
nebezpečnou situaci?
Pravděpodobně nejvážnější byla situace, kdy
za letu došlo k prostřelení palivové nádrže letounu Tu-154. Tehdy jsme
museli provést některá technická opatření, neboť palubní přístroje indikovaly
závadu palivového systému, která ovšem neexistovala. Palivo tehdy vytékalo do
zadní části trupu, a tak bylo složitější i samotné přistání, protože se změnila
centráž letounu. Naštěstí ale vše dobře dopadlo a ona
„stopadesátčtyřka“ létá spolehlivě dodnes.
A naopak nějaká z těch lepších
vzpomínek?
Nejde ani tak o vzpomínku jako spíše o pocit
hrdosti na to, co v posledních letech vykonala 6. základna dopravního
letectva. Lidé ze 6. zDL se podíleli na mnoha dodnes
neznámých akcích jako např. převoz takzvaných živých štítů z Iráku a odvoz
rukojmích z české ambasády v Tiraně. Byli mezi prvními u vojenského
letectva, kteří v novodobé historii plnili úkoly během válečného konfliktu
v Perském zálivu. Následovaly lety s humanitární pomocí pro Somálsko,
Arménii, Írán a do mnoha dalších zemí postižených nejrůznějšími neštěstími.
Čím žijete ve svém civilním životě?
Protože trávím v práci opravdu mnoho
času, pro rodinu mi příliš času nezbývá. Děti už jsou dnes dospělé, a tak nade
mnou už všichni doma jen mávli rukou. Pokud se mi přeci jen podaří nějaký volný
čas vyšetřit, snažím se ho věnovat své chalupě, kde také nejraději odpočívám.
Rád také chodím po okolních kopcích a lyžuji.
Tomáš SOUŠEK