S chirurgickou přesností

Letečtí návodčí si vyzkoušeli své dovednosti na mezinárodním cvičení Flying Rhino 2006

Dnešní moderní letecké zbraně dokážou zasahovat i na poměrně velkou vzdálenost s přesností několika desítek centimetrů, což výrazně zvyšuje možnosti zasažení malých bodových cílů. Zároveň tím však vzniká větší potřeba na přesnější lokalizaci cíle a navedení konkrétní letecké munice. Jednou z možností, jak toho dosáhnout, je i Forward Air Controler (FAC), neboli letecký návodčí.

Česká armáda připravuje své letecké návodčí již několik let, a to zejména ve spolupráci s armádou britskou, která má v této oblasti bohaté zkušenosti včetně reálného nasazení v boji. Jakýmsi vyvrcholením jejich výcviku bývá každoročně britsko-české cvičení Flying Rhino. Jeho letošní ročník se uskutečnil ve dnech 22. 5. - 2. 6. 2006. Operační středisko cvičení i největší část cvičících jednotek byly tentokrát umístěny na letecké základně v Náměšti nad Oslavou. Zapojilo se do něj celkem 400 českých, 260 britských a 10 slovenských vojáků. Naše vzdušné síly nasadily prakticky veškerou leteckou techniku, od přerovských vrtulníků Mi-17 a Mi-24, přes náměšťské L-39 až po letouny L-159 a JAS-39 Gripen ze základny v Čáslavi. Britské královské letectvo pak pro potřeby cvičení vyčlenilo šest letounů Tornado GR4 a GR4A a dvojici cvičných strojů Hawk.

Letecké operace cvičení Flying Rhino 2006 probíhaly zejména nad východní částí České republiky. Naši letci a hlavně pak samotní letečtí návodčí dostali opět skvělou možnost získávat nové poznatky od specialistů britské armády. Šlo jednak o příslušníky jejich školy leteckých návodčích a také o piloty letounů Tornado XIII. squadron RAF ze základny Marham. Právě tato letka, která mimochodem v loňském roce oslavila devadesáté výročí svého vzniku, má řadu bojových zkušeností. Například již v první válce v Perském zálivu v roce 1990 uskutečnily její osádky více než dvě stovky bojových misí, a to bez jediné ztráty. Oblast Iráku je zatím také posledním místem, kde byli letci z Marhamu nasazeni. Ve druhé polovině roku 2005 zde v rámci operace TELIC se svými stroji vyzbrojenými přesnou, laserem naváděnou municí poskytovali ochranu spojeneckým vojskům. "Naše letka je v rámci RAF jakýmsi lídrem v misích na podporu pozemních vojsk CAS. Na tuto roli se připravujeme prakticky každý den, včetně spolupráce s leteckými návodčími. A pokud zrovna nemáme návodčí k dispozici, simulujeme jejich činnost druhým letounem. Úkoly, které plníme na cvičení Flying Rhino, tak pro nás nepředstavují nic nového," říká jeden z pilotů XIII. letky SqLdr. Roddy Dennis. Role jeho pilotů na cvičení je ale nezastupitelná.

Letecké osádky si pochopitelně na Flying Rhinu zvyšují své schopnosti při mnoha opakovaných navedeních na pozemní cíle, avšak jejich hlavní úloha spočívá tentokrát v něčem jiném. Jde o poskytnutí jakéhosi servisu právě pro letecké návodčí, kteří si zde v reálu ověřují své schopnosti, jichž dosáhli v průběhu roku. Někteří z nich zde získávají certifikát "Combat Ready", který je opravňuje k nasazení v reálné bojové situaci.
Profese leteckého návodčího je jednou z nejnáročnějších vojenských odborností vůbec. Tito specialisté totiž musejí mít znalosti z mnoha oblastí. Základním předpokladem pro práci FAC je samozřejmě dokonalý zdravotní stav a fyzická kondice. Návodčí totiž mohou být nasazeni i v týlu protivníka, kam se často musejí samostatně nepozorovaně dostat. Je potřeba zvládat nejen dlouhé pozemní přesuny, ale i seskoky padákem. Návodčí musí také dokázat rozpoznat dobře cíle, umět vyhodnotit situaci v jejich okolí či mít znalosti o letecké výzbroji a možnostech jednotlivých letounů. Pro samotné navedení je pak nezbytná důkladná znalost anglického jazyka, ve kterém probíhá veškerá komunikace.

Způsoby nasazení leteckých návodčích existují v podstatě dva. V prvním případě je dopředu znám pozemní cíl, který je potřeba s velkou přesností zničit. FAC tak mají možnost se alespoň částečně připravit, zvolit svou výstroj a postup, jakým se k cíli dostanou. Podle situace může být vyslána malá skupina nebo jen jediný návodčí, který se pak musí spolehnout jen sám na sebe. Jiný případ nastane, pokud je FAC zařazen do sestavy jiné jednotky, jež jeho schopností využívá podle aktuální potřeby. Každopádně zorganizování samotného náletu je do značné míry starostí právě návodčího.

Prvním úkolem je vyhledání cíle a určení způsobu jeho likvidace. FAC musí znát detailně jednotlivé druhy letecké výzbroje, ze které pak vybere tu nejvhodnější. Na základě jeho informací jsou vyzbrojeny a vyslány konkrétní letouny. Kvůli jejich ochraně návodčí také získává informace o postavení protivníkových jednotek, zejména pak protiletadlových zbraní a podle toho volí způsob příletu k cíli. Jakmile se letouny přiblíží a piloti navážou s FACem spojení, dostávají od něho podrobné pokyny o poloze cíle. I zde jsou pak dvě možnosti útoku. V prvním případě může návodčí cíl ozařovat laserem a letoun pak odpaluje zbraně jen podle odraženého laserového paprsku z větší vzdálenosti. Leckdy je nutné ale pilota navádět vizuálně. V takové situaci se musí návodčí vžít do pocitů pilota a vědět, jak on vidí terén z výšky. Slovním popisem pak vede jeho oči od největších orientačních bodů až ke konkrétnímu cíli, kterým může být třeba tank na okraji lesa. Na první pohled jde možná o jednoduchou záležitost, ale je nutné si uvědomit, že vzhledem k rychlosti letounů je na jejich navedení zhruba jen minuta času. Pilot musí vše potvrzovat, aby nedošlo k omylu a nebyl zasažen nesprávný cíl. Komunikace navíc probíhá v anglickém jazyce, jehož dobrá znalost je tak naprosto klíčová. Podle slov pilotů XIII. squadron RAF zvládají čeští návodčí angličtinu dobře. "Je to sice trochu jiný přízvuk a musíme tak dávat na jejich hlášení větší pozor, ale nečiní nám to žádný problém," říká Roddy Dennis. Spolupráce s britskou armádou tak má zřetelné výsledky.

Tomáš SOUŠEK