Kbelskou základnu dopravního letectva má většina z nás spojenou zejména s přepravou ústavních činitelů či našich jednotek do zahraničních misí, tedy s úkoly, které by víceméně zvládl leckterý letecký přepravce. Nicméně nelze zapomínat, že jde o letce vojenské, a tak by měli být schopni také nasazení v bojových podmínkách. Ve Kbelích se na tuto roli také připravují, i když času na to příliš nemají. Jednou z mála možností se stala například návštěva příslušníků francouzské letky 01.061 "Touraine", kteří se svým letounem C-160R Transall působili z Prahy v prvním srpnovém týdnu letošního roku, a to v rámci programu výměny letek "Squadron Exchange".

Počátky spolupráce příslušníků 24. základny dopravního letectva s jejich francouzskými kolegy ze základny Orleans-Bricy sahají do roku 2003, kdy se ve Kbelích poprvé objevila dvojice transallů právě od letky "Touraine". Jejich osádky tehdy našim letcům předvedli způsob, jakým jsou schopni zcela samostatně operovat z cizího letiště. "Francouzi si tehdy přímo u stojánky letounů vybudovali miniaturní stanový tábor, kde měli veškeré vybavení potřebné k tomu, aby mohli fungovat nezávisle na svém okolí," vzpomíná inspektor techniky pilotáže 24.zDL kapitán Miroslav Kail. Ve stanech tak bylo možné spatřit například vybavení pozemního technického personálu, včetně kontrolní a měřící technicky, či nejrůznější počítačové a komunikační prostředky nutné k plnohodnotnému plánování letů a přípravě osádek. "Předvedli nám, jak je možné létat ze zcela nevybaveného polního letiště. Bylo to pro nás nesmírně zajímavé, nicméně v našich podmínkách si nelze takovýto výcvik příliš představit. Jednak proto, že zatím nemáme podobné vybavení, ale hlavně proto, že naše základna ani neplní takové úkoly, jako letka 01.061," říká kapitán Kail. Francouzská dopravní letka totiž patří mezi prvoliniové jednotky a její příslušníci se tak pravidelně zúčastňují mnoha zahraničních misí, a to jak v zájmových oblastech Francie, tak i v místech ozbrojených konfliktů. Jakkoliv ale bylo první setkání našich a francouzských dopraváků zajímavé, přece jen nepřineslo tolik v praxi využitelných zkušeností a mělo spíše seznamovací charakter. Jeho výsledkem však bylo pozvání našich do Francie, kde se již měl uskutečnit přímo společný výcvik.
Příslušníci kbelské základny odlétli do Orleans s jedním letounem An-26 v srpnu 2004. Již úvodní představení francouzské základny na naše letce zapůsobilo, neboť bylo vidět, že francouzské letectvo má o své budoucnosti jasnou vizi, a té vše přizpůsobuje s dostatečným předstihem. V Orleans se tak už tehdy stavěly hangáry pro nové transportní letouny A400M, ačkoliv první z nich mají být dodány až v roce 2009. Hlavní náplní loňského setkání se však stalo společné létání. Obrovskou výhodou bylo i to, že součástí letiště Orleans-Bricy je i cvičná plocha určená ke shozům materiálu a seskokům výsadkářů.

"Naši kolegové pro nás připravili jakési malé letecké cvičení. V jeho první fázi jsme se nejprve seznámili s francouzským terénem a poté jsme prováděli nácviky zásobování vojsk v týlu protivníka," vypráví kapitán Miroslav Kail. Vyvrcholením se pak stala soutěž osádek letounů An-26 a C-160. Tato soutěž měla tři disciplíny - navigační let s hodnocením otočných bodů, shoz kontejneru na vyznačenou plochu a přesnost přistání na dráhu. "Po sečtení všech bodů došlo k poměrně značnému překvapení, neboť naše osádka jasně zvítězila. Podle Francouzů jsme tak byli první, kdo je porazil na domácí půdě, i když předtím podobně spolupracovali například s polskými či maďarskými letci," doplňuje kpt. Kail. Podle jeho slov se vítězství podařilo dosáhnout zejména díky přesnému shozu, a to i přesto, že An-26 není vybavena žádnou speciální technikou a její osádka si tak musí shoz předem vypočítat jen s pomocí mapy, kalkulačky a pravítka. Velkou roli zde pak pochopitelně hrají i zkušenosti, i když i těch by mohlo být více, neboť kbelští trénují shozy materiálu zpravidla jen jednou do roka. I tak ale svoji profesi zvládají na vysoké úrovni. Na základě úspěchu z Orleans byli dokonce i pozváni na francouzskou leteckou navigační soutěž, nicméně tuto akci se již nepodařilo zařadit do příslušného plánu, a tak se jí nakonec zúčastnit nemohli. Problém je prý také v tom, že 24. základna plní takové množství úkolů, že je již velice obtížné mezi ně zařadit jakoukoliv další aktivitu. Nicméně ve spolupráci s Francouzi hodlají naši dopraváci i nadále pokračovat, a tak se letos uskutečnila jejich již zmiňovaná návštěva v České republice.
Devět příslušníků letky 01.061 "Touraine" přiletělo do Kbel s letounem C-160R Transall v pondělí 1. srpna letošního roku. Již předtím bylo naplánováno, že tentokrát bude společný výcvik ještě intenzivnější a že se do něj pokud možno zapojí i více složek. To se nakonec podařilo, a tak mělo toto malé mezinárodní cvičení skutečně značný přínos.

Každý let letošního cvičení trval zhruba dvě hodiny. Vždy jeden letoun An-26 a jeden C-160 létaly v otevřené formaci s minutovým rozestupem tak, aby mohli co nejlépe překonávat fiktivní protivzdušnou obranu protivníka. Po navigační části letu se do cvičení zapojili také piloti 21. základny taktického letectva v Čáslavi, a to jak s letouny L-159 Alca, tak i s JAS-39C Gripen. Ti si na dopravních strojích mohli nacvičit působení proti nízoletícím cílům. "Stihači si tak na nás zkoušeli nejprve vyhledání cíle a jeho identifikaci, poté doprovod, kdy sledovali naši činnost a informovali o ní další složky a nakonec došlo i na zteče proti nám. Nakonec jsme nad jižními Čechami rozpoutali i menší válku, a to když se nás jedni stihači snažili fiktivně sestřelit, zatímco druzí se jim v tom pokoušeli zabránit a chránit tak oba dva transportní stroje," vysvětluje kapitán Kail. Podle jeho slov se zde projevilo i lepší elektronické vybavení transallu, díky němuž se mohla jeho osádka stihačům lépe bránit, zejména vhodným manévrováním. Posledním úkolem se pak staly opět shozy materiálu, představující zásobování pozemních vojsk.
Jak již bylo řečeno, při společném létání byla vidět také odlišná úroveň letecké techniky, i když nešlo o nějaké zásadní rozdíly. Je jasné, že oproti An-26 má C-160 podstatně větší výkony i přepravní možnosti, ovšem to je dáno tím, že představuje přece jen jinou kategorii. Ovšem například i samotná pilotáž je pro naše letce náročnější, hlavně fyzicky, protože oproti transallu nejsou antonovy vybaveny hydraulickým řízením. To klade na piloty větší nároky právě při nízkém létání a manévrování, jaké prováděli na letošním cvičení. Hlavní rozdíl je prý ale v tom, že zatímco naše letouny létají prakticky se stejným vybavením s jakým byly vyrobeny, francouzské transally prošly několika důkladnými modernizacemi. Díky tomu jsou zejména v oblasti avionických systémů stále na špičkové úrovni, přestože vyrobeny byly již před řadou let.

Letošní výměna dopravních letek přinesla mnoho zkušeností a poznatků pro obě strany. Francouzi si například pochvalovali kvalitní zázemí osádek v Praze-Kbelích, kde se vše potřebné, od přípravny, přes meteo oddělení až po oddělení plánování letů nachází pohromadě na jednom místě a celý proces tak nezabere letcům tolik času. Naši naopak získávali zkušenosti zejména ve způsobu plánování a také více pronikli do takzvaného bojového létání, na které jindy nezbývá tolik času. Podle jejich slov není snahou Francouze v této oblasti dohánět, protože naše dopravní letectvo zřejmě nikdy nebude plnit tyto úkoly v takové míře. Nicméně alespoň základní dovednosti je i zde nutné zvládat. O tom, jak se to podařilo se budou moci kbelští piloti přesvědčit již v září, kdy se s jedním An-26 aktivně zúčastní velkého mezinárodního cvičení NATO Air Meet 2005 v Norsku. V příštím roce by pak měl opět pokračovat program výměny letek s Francouzy.

Tomáš SOUŠEK