Další dva piloti absolvovali elitní kurz pro velitele leteckých bojových operací

Alky opět na TLP

Tex t: Tomáš SOUŠEK

Belgická letecká základna Florennes patří k nejvytíženějším v celé Alianci. Kromě domácích stíhacích strojů F-16 odsud několikrát do roka operují i desítky jiných typů z mnoha dalších zemí, které se účastní letových kurzů Tactical Leadership Programme (TLP). Nejinak tomu bylo i po celý měsíc březen 2007. Do cvičení se tentokrát zapojili také čáslavští letci se svými bitevníky L-159 ALCA.

Příslušníci 212. taktické letky z Čáslavi se prestižního cvičení TLP letos účastnili již podruhé, premiéru si odbyli loni v létě. Připomeňme jen, že cesta do kurzu velitelů bojových operací nebyla vůbec jednoduchá a celá letka musela několik let dokazovat své schopnosti a úroveň výcviku. Piloti L-159 nejdříve prošli celou řadou velkých mezinárodních cvičení a teprve poté se mohli ucházet o účast na TLP. Počet pilotů, kteří jej mohou každoročně absolvovat, je totiž omezený, a tak jsou zde nastavena přísná kritéria.

Po loňském úspěšném působení našich letců na cvičení se podařilo získat další dvě volná místa na kurz konaný ve dnech 5. - 30. března. Vybráni byli kapitán Josef Sedláček a nadporučík Pavel Pavlík, kteří se v minulém roce programu TLP účastnili jako pozorovatelé v roli protivníků. Díky tomu již předem věděli, jak celý výcvik probíhá a mohli se na něj dobře připravit. Do Belgie s nimi ale odlétli ještě další tři piloti 212. tl, z nichž dva znovu fungovali jako protivníci a jeden se podílel především na plánování jednotlivých misí. Bohužel březnové neustále se měnící počasí nad Evropou, kdy slunečné jarní dny střídaly téměř sněhové bouře, zasáhlo i do programu TLP. Některé mise tak nemohli letci reálně provést. Nicméně hlavní význam pro jednotlivé účastníky kurzu má proces plánování bojových misí.

Jen pár hodin na přípravu

Právě způsob přípravy a plánování jednotlivých letů je tím, co Tactical Leadership Programme odlišuje od jiných známých cvičení, jako například NATO Air Meet nebo Clean Hunter. Při nich totiž letci dostávají rozkaz k letu (ATO - Air Task Order) vždy den před jeho provedením, mají tedy relativně dost času vše dopodrobna promyslet. Na TLP se vše odehrává v rozpětí několika málo hodin. "Všichni piloti se scházejí zhruba v půl osmé ráno. Na počátku každého dne dostávají základní briefing, v němž jsou uvedeni do scénáře fiktivního válečného konfliktu. Poté se rozdělí na účastníky kurzu, takzvané modré a jejich protivníky - červené, a každá skupina se odebere do jiné místnosti. Teprve tam, zhruba po osmé hodině, obdrží ATO, z něhož se dovědí, jaký úkol je ten den čeká," říká nadporučík Pavel Pavlík. Na zadní straně rozkazu pak je uvedeno i jméno jednoho z pilotů, který je pro danou misi určen jako její velitel. Nikdo tak předem netuší, jakou roli bude plnit.
Po obdržení rozkazu k letu nastává pro piloty patrně nejnáročnější fáze dne. Mají zhruba dvacet minut na to, aby si v jednotlivých skupinkách, nejčastěji dvojicích, domluvili taktiku a postupy. Poté se opět všichni scházejí a začínají celý plán dávat dohromady s tím, že každý má svůj úkol. Někdo připravuje trať letu, někdo domlouvá tankování za letu, jiný způsob komunikace a další třeba samotný útok na cíl. Vzhledem k tomu, že do vzletu v tu chvíli zbývají už jen zhruba tři hodiny, musejí se některé kroky urychlit. "Instruktoři TLP, kteří na nás dohlížejí, nás vedou k hledání přijatelných kompromisů. Každému je jasné, že za takovou dobu nemůže být plán mise dokonalý, nicméně jej můžeme sestavit tak, aby fungoval a zadaný úkol mohl být splněn," doplňuje npor. Pavlík.

V TLP se mise plánují podle pravidla 4 T - Task, Target, Threat, Tactics (úkol, cíl, hrozba, taktika). V první fázi se piloti radí, zda jsou s vyčleněnými silami vůbec schopni úkol splnit a co vše je k tomu potřeba. Často tak vyvstane nutnost zajištění dalších prostředků, jako například tankovacích letounů. Tento takzvaný brainstorming trvá zhruba půl hodiny. Po něm se opět rozcházejí a podle "job listu" plánují jednotlivé fáze mise, na což mají řádově hodinu času. Všichni se pak znovu sejdou na závěrečném "mass briefingu", kde se celý plán zkompletuje. Samozřejmě že není možné si v rychlosti zapamatovat složitý plán operace, v níž se pohybují desítky strojů. Proto piloti dostanou před letem speciální kartu, na níž mají celý plán v jednotlivých bodech rozepsaný. Jsou zde zejména přesné časy jednotlivých kroků mise od vzletu přes přeletovou trať, vyčkávání, zahájení útoku až po odlet zpátky. Jsou zde uvedeny také výšky jednotlivých fází letu, frekvence pro spojení a řada kódových slov. Součástí je i mapa s vyznačením všech důležitých bodů a prostorů. Piloti už totiž nemají čas nad plánem příliš přemýšlet, protože čas vzletu se rychle blíží. Navíc je potřeba ještě naprogramovat potřebná data do palubních počítačů v každém letounu. Letci pak doslova vybíhají z budovy TLP a určená vozidla je odvážejí k letounům, které technický pozemní personál od rána připravoval. Většina strojů parkuje na centrální stojánce TLP na jižní straně letiště Florennes. Ovšem vzhledem k její velikosti se sem všechny nevejdou, proto tradičně jeden z účastníků musí využít jinou plochu. Tentokrát přišla řada na naše letectvo. České L-159 parkovaly ve vzdálenějším "rozptylu". Odloučení od ostatních mělo určité nevýhody, ale na druhou stranu poskytlo technikům o něco lepší podmínky pro práci v nepříznivém počasí, neboť mohli alky uschovat pod střechu belgických úkrytů letounů.

Vteřinové rozhodování

Každý letový kurz TLP se skládá z celkem patnácti bojových misí. Ty jsou zaměřené na takzvané operace COMAO (Composite Air Operations) na ničení pozemních cílů. Náročnost úkolů se během cvičení neustále zvyšuje. V podstatě nejjednodušším úkolem bývá doletět nad nějaký cíl a v přesně stanovenou dobu jej bombardovat. Postupně se ale přidávají další úkoly a mise se tak víc a víc komplikují. Vedle hlavního cíle dostávají letci například rozkazy k doplňkovým úderům na jiná místam, případně k přímé letecké podpoře pozemních jednotek. Do cvičení se zapojují i další letouny, které imitují síly protivníka. Letos v březnu na straně "červených" kromě dvou českých L-159 působily také italské a řecké stroje F-16 a jeden speciální DA-20 Falcon určený k elektronickému rušení.

V souvislosti s působením leteckých sil v zemích, jako je například Afghánistán, se do popředí zájmu dostává také ničení takzvaných "Time Sensitive Targets", neboli cílů, které se pohybují jen v určitou chvíli na určitém místě. "V praxi může jít například o vozidlo s vysokým představitelem některé teroristické organizace. Pokud jej zpravodajské služby odhalí, je třeba jednat okamžitě, a tak musejí být i piloti připraveni, že je i během plnění jiného úkolu mohou odvolat právě na zničení takovéhoto důležitého cíle," vysvětluje nadporučík Pavel Pavlík. Proto i tyto úkoly jsou součástí bojových misí v rámci TLP.

Celé cvičení se velice přibližuje reálnému nasazení v boji, neboť osádky letadel nikdy předem nevědí, co všechno je čeká. Musejí neustále přemýšlet o svém úkolu a zároveň uvažovat i v širších souvislostech. I když je zničení cíle vždy prioritou, každý musí znát přesné účinky jednotlivých druhů munice. Pilot se musí často sám rozhodnout, zda právě jeho výzbroj je vhodná pro konkrétní úkol a zda by jejím použitím neohrozil například civilní obyvatelstvo. Právě snaha o minimální vedlejší škody je dalším z klíčových faktorů při plánování každé mise.

V závěru čtyřtýdenního cvičení TLP se piloti dostávají k těm nejsložitějším misím. Podle čáslavských letců mezi ty nejnáročnější patří mise CSAR (Combat Search and Rescue), tedy záchrana pilotů sestřelených nad nepřátelským územím. Při ní plní vyslaný "balík" letadel prakticky celé spektrum úkolů najednou - od úderů na pozemní cíle přes stíhací ochranu, přímou leteckou podporu až po doprovod pomalých nízkoletících vrtulníků. V době naší návštěvy ve Florennes měli již piloti za sebou misi na záchranu inspektorů OSN. Jak říká npor. Pavlík, TLP má skutečně dobré zázemí, a tak celý výcvik probíhá maximálně reálně, bez jakýchkoliv fiktivních účastníků. Když je třeba doprovázet vrtulník, tak vrtulník skutečně přiletí, když mají piloti v mapě vyznačené postavení jednotek protivzdušné obrany, tak si mohou být jisti, že tyto jednotky v oblasti skutečně působí a jsou připravené útočící letouny "sestřelovat". Obdobné je to i s letouny E-3A Sentry systému AWACS, které jsou nedílnou součástí prakticky každé mise.

Cvičení za plného letového provozu

Nutno podotknout, že naprostá většina letů směřuje nad území Velké Británie, kde jsou poněkud lepší podmínky než nad kontinentální Evropou. Určitým překvapením, alespoň pro české letce, je ale skutečnost, že veškeré mise probíhají za plného provozu všech ostatních uživatelů vzdušného prostoru. U nás bývá zvykem, že pro účely cvičení se vždy určitý prostor vyčlení a vojenští letci tak mají jistotu, že zde nepotkají nikoho nezúčastněného. Při TLP je tomu ale jinak. Osádky se ve vzduchu běžně potkávají s civilními a někdy i jinými vojenskými letadly. V praxi se tak občas stane, že piloti například nad Velkou Británií zpozorují letoun F-15, který je ten den určen jako protivník, ale teprve když by s ním chtěli zahájit boj, se z AWACSu dovědí, že jde o stroj, který nemá se cvičením nic společného. Zkrátka piloti na TLP mají kromě hlavního úkolu ještě o jednu starost navíc. Bezpečnost výcviku musí být vždy na prvním místě.

Každá bojová mise trvá zhruba dvě a půl hodiny, pokud je její součástí i tankování paliva za letu, tak i déle. Jedině zde mají české alky omezení, neboť tuto možnost nemají. Po přistání ale pilotům práce zdaleka nekončí. Jakmile se vrátí do budovy TLP, mohou vznést speciální požadavky na vyhodnocení záznamových zařízení, například pokud se domnívají, že sestřelili letoun protivníka. Pak přicházejí na řadu dva velké debriefingy. Na prvním z nich se vyhodnocuje samotný proces plánování mise. Zatímco instruktoři TLP ráno na své žáky víceméně jen dohlíželi a dbali na to, aby nevznikla vyloženě riziková situace, odpoledne se už zapojují aktivněji a všem pilotům vysvětlují, kde udělali chyby a co by šlo zlepšit. Instruktoři TLP totiž patří mezi naprostou elitu v rámci vzdušných sil členských zemí NATO a všichni mají bohaté zkušenosti z nasazení v reálných ozbrojených konfliktech. Často se ale stává, že piloti si své chyby uvědomí sami již během letu, když zjistí, že nějakou část nezplánovali tak dobře a že někde nastal problém. V další části se pak vyhodnocují konkrétní výsledky mise. Slouží k tomu speciální záznamové kontejnery, takzvané ACMI pody, které monitorují veškeré parametry celého letu. Instruktoři z nich mohou vyčíst například to, pod jakým úhlem a v kterém okamžiku pilot odhodil pumy a z toho následně určit, s jakou pravděpodobností byl cíl zničen.

TLP není jen létání

Vedle znalostí plánování bojových misí získávají účastníci TLP i celou řadu dalších zkušeností. Čáslavští letci si například uvědomují potřebu doplnit své letouny o další moderní systémy. "Systém nočního vidění je už v jiných armádách naprostou samozřejmostí. Potřebovali bychom ale i utajené spojení, díky němuž by piloti mohli přímo komunikovat s pozemními jednotkami, v jejichž prospěch by působili," vyjmenovává npor. Pavlík. Zajímavým zařízením disponují například Britové. Jejich osádky měly problém s tím, že z velkých výšek zemský terén vypadá jednolitě. Relativně jednoduché řešení se nakonec našlo v podobě speciálního dalekohledu se stabilizátorem, díky němuž mohou letci terén pozorovat a vyhodnocovat třeba i z deseti kilometrů.

Čtyřtýdenní letové kurzy jsou vrcholnou fází výcviku v rámci Tactical Leadership Programme. Ve Florennes se organizují vždy šestkrát do roka a v každém z nich může být zařazeno maximálně čtyřiadvacet letounů. Je zvykem, že každá jednotka se kurzu účastní s dvojicí letadel a osádek. Přínos pak spočívá i v tom, že na každém cvičení létá široké spektrum typů letecké techniky používané v Severoatlantické alianci a výcvik je tím mnohem přínosnější. Pro piloty jsou pak neocenitelné společné diskuse, při nichž si vyměňují vlastní národní postupy, taktiku a také informace o jednotlivých typech letadel a výzbroje.

Vedle letových kurzů fungují v rámci TLP další dvě větve. Při takzvaných akademických kurzech získávají letci teoretické informace z oblastí, jako jsou společné letecké operace COMAO, protivzdušná obrana, elektronický boj, zpravodajské zabezpečení operací či protiletadlové zbraňové systémy země-vzduch. Akademická část TLP vyškolí ročně zhruba 500 pilotů. Třetí větev TLP pak organizuje kurzy zaměřené na celkovou doktrínu nasazení mnohonárodních leteckých sil. V jejich rámci se srovnávají rozdílné přístupy k nasazování vlastních jednotek jednotlivými zeměmi a hledají se oblasti, v nichž je možné postupy sjednotit.
Tactical Leadership Programme dnes představuje jeden z vrcholů v přípravě bojových letců Severoatlantické aliance. Nezbývá než doufat, že českých pilotů, kteří jej absolvovali, bude i nadále přibývat.
§§§