Jak přestěhovat leteckou základnu

Většina personálu 21. zTL se v současnosti po týdnu střídá hned na třech letištích

Letecká základna Čáslav, 7. června 2006. Od časných ranních hodin odsud startuje jeden letoun za druhým. Žádný z nich se ale už nevrací. Zatímco gripeny míří do nedalekých Pardubic, alky nabírají směr Náměšť nad Oslavou. V následujících šesti měsících budou působit právě odsud.

Čáslavské letiště prochází v posledních měsících rozsáhlou modernizací. Bohužel řadu stavebních úprav nelze provádět současně s leteckým provozem, a tak bylo rozhodnuto o půlroční výluce, během níž se personál i technika přesunou na dvě jiná letiště. "Samozřejmě že by bylo lepší, kdybychom letouny JAS-39 Gripen a L-159 ALCA měli pouze na jednom letišti," říká zástupce velitele společných sil-velitel vzdušných sil brigádní generál Ladislav Minařík a upřesňuje: "Náměšť je však v současné době vyhovující jen pro stopadesátdevítky. Provedli jsme rekognoskaci veškerého zázemí a domluvili se s tamními firmami, jež zabezpečují výstavbu základny. Naší prioritou je čistota vzletové a přistávací dráhy a pojížděcích komunikací. Se zásadnějšími komplikacemi jsme se zde nesetkali. Daleko složitější situace je však kolem provozu gripenů. Bezpečnostní požadavky musejí být beze zbytku naplněny. Po zralé úvaze jsme se nakonec rozhodli pro letiště Pardubice. Důvodů bylo více. Ať už se jednalo o blízkost logistické podpory z nedaleké mateřské základny nebo nejnižší finanční náklady na výstavbu zaujímaných prostorů."
Manévr přesunu letecké základny na jiné letiště není rozhodně jednoduchou záležitostí. V případě Čáslavi byl navíc náročnější už jen proto, že se personál i technika musely rozdělit hned na dvě od sebe vzdálené základny. Navíc přípravy probíhaly za plného provozu, kdy ještě pár dní před přeletem se příslušníci obou taktických letek účastnili cvičení Flying Rhino 2006 a Squadron Exchange.

Stěhování letecké základny můžeme rozdělit na tři hlavní oblasti. Tou první a patrně i nejviditelnější jsou letouny, které budou po dobu několika měsíců působit z jiných ploch. Pro piloty to kromě nutnosti dojíždět jinam vlastně žádnou komplikaci nepředstavuje, protože všechna česká vojenská letiště znají stejně dobře a cvičit budou i nadále ve stejných zónách jako předtím. Mnohem více starostí však připadlo na příslušníky logistiky a inženýrsko-letecké služby. Musejí totiž i nadále letouny plnohodnotně zabezpečovat, ovšem zároveň jsou limitování tím, že si nemohou na dočasná stanoviště převézt zdaleka veškeré vybavení, které mají k dispozici na své mateřské základně.

Již při plánování přesunu se jasně ukázalo, že mnohem snazší situace bude v Náměšti nad Oslavou. Na rozdíl od Pardubic jde totiž o plně funkční leteckou základnu, která má vše potřebné pro provoz vojenských letadel. "Díky tomu jsme jednotlivé zdejší úseky naším personálem a technikou pouze posilovali, aby zvládly zvýšený provoz. Nemuseli jsme zde ale nic nového vytvářet," říká podplukovník Peter Hatala, náčelník odboru logistiky vojsk 21. zTL. Pouze v případě ubytování náměšťská kapacita nestačila, a tak na zdejší vojenské ubytovně může přespávat jen čtyřicítka příslušníků logistiky vojsk. Dalších asi osmdesát osob, pilotů a specialistů ILS, našlo ubytování ve dvou hotelích v okolí Náměště nad Oslavou. Kromě lidí do Náměště přejelo i několik desítek kusů techniky, od osobních vozidel, přes tahače letounů, pozemní zdroje až po pětici cisteren na letecké palivo. Posíleny byly například i takové provozy, jako je chemická laboratoř dohlížející právě na palivo. "Obrovskou výhodou v Náměšti je také dostatek volných prostor, od skladových až po kanceláře. Je nutné si uvědomit, že zde dříve pracovalo zhruba stejné množství lidí jako v Čáslavi, zatímco dnes jich je jen necelá polovina. Objekty i s vybavením ale zůstaly, a tak dnes nemáme problém se sem nastěhovat. I nadále funguje například telefonní ústředna, která nám dokáže poskytnout dostatečný počet běžných linek i utajených spojů," vysvětluje pplk. Hatala.

Poněkud jiná a složitější situace panuje na letišti v Pardubicích. Na něm totiž již řadu let funguje smíšený provoz a armáda už není zdaleka jediným jeho uživatelem. Nadzvukové stíhací letouny však potřebují mnoho věcí, které v Pardubicích předtím chyběly. Proto bylo nutné řadu objektů upravit a některá stanoviště vybudovat zcela nově. Jde například o takzvané mycí místo, kde se očišťují vozidla, než vjedou na pohybové plochy letiště. Jinak se muselo řešit například i stravování, neboť to v Pardubicích zajišťuje civilní cateringová firma. Uzavřely se proto patřičné smlouvy, aby bylo zajištěno stravování také pro příslušníky základny v nepřetržitých provozech, od hasičů až po piloty a techniky v ostré hotovosti. Pochopitelně posilování dalších pracovišť, například i meteorologické služby či služby řízení letového provozu, je v Pardubicích ještě intenzivnější než v Náměšti. Čáslavský personál se musí potýkat s menším počtem telefonních linek, neboť pardubická ústředna nemá tak velkou kapacitu. "Museli jsme se omezit tak, že leckde je třeba jeden fax využíván několika pracovišti. Ovšem ve splnění úkolů nám to nijak zásadně nebrání," dodává náčelník čáslavské základny. Na druhou stranu je zde ale výhoda v tom, že Pardubice jsou od Čáslavi jen kousek, a tak veškerá technika i lidé sem mohou relativně bez problémů denně dojíždět a po skončení létání se zase vrátit na svou základnu.

Své specifické starosti má pozemní technický personál, který se přímo stará o provoz a údržbu letadel. "Nejvíce nás omezuje asi skutečnost, že vybavení k letounům máme tak akorát, a proto je obtížné jej rozdělit na dvě letiště a ještě ponechat část pro nejrůznější ukázky, které nás v průběhu léta čekají," říká náčelník odboru logistiky letectva čáslavské základny major Miroslav Kozel. V případě letounů L-159 ALCA je však velkou výhodou, že se přesunuly na základnu, kde byly provozovány již dříve. Navíc jejich obsluha už zažila několik výluk a stěhování, takže jsou všichni velice zkušení a vše zvládají bez větších problémů. Trochu jiné je to v případě letounů JAS-39 Gripen, které absolvují výluku poprvé. Navíc tím, že vyžadují specifické podmínky, bylo nutné v Pardubicích značně přizpůsobit jejich stanoviště a zejména pak stanoviště ostré hotovosti, které musí i v provizorních podmínkách splňovat všechna přísná kritéria, hlavně s ohledem na objektovou bezpečnost. "V Pardubicích jsme museli během pár měsíců připravit to, co jsme v Čáslavi budovali více než rok. Také proto se občas stalo, že člověk zapomněl na některé věci, jež jsou na domácí základně naprosto běžné a nikdo o nich nepřemýšlí. Příkladem může být obyčejný klakson, kterým se vyhlašuje poplach pro ostrou hotovost. Až v den přeletu se zjistilo, že v Pardubicích chybí," doplňuje major Kozel.

Určitou výhodou pro provoz letadel je ale fakt, že vzletová a přistávací dráha v Čáslavi zůstane i v době výluky plně funkční, a tak je možné sem přelétnout například stroje, které musejí projít rozsáhlejší údržbou. Navíc i zde sehrála svou roli blízkost Pardubic, díky níž nebylo nutné převážet veškeré náhradní díly. Není problém pro ně kdykoliv zajet.
Mohlo by se zdát, že výluka a působení z jiného než domácího letiště nebude pro personál nic příjemného. Zvlášť když se všichni příslušníci pravidelně střídají - týden v Čáslavi, týden v Pardubicích a týden v Náměšti. Opak je však pravdou. Velká část lidí totiž pochází od zrušených nebo reorganizovaných útvarů právě v těchto městech a mnoho z nich zde i nadále žije. Díky výluce se tak mohou dostat častěji domů. Podle podplukovníka Hataly tak často lidé výslovně chtějí, aby mohli co nejvíce pracovat v Náměšti či v Pardubicích. Nikdo se tak nemusí do práce nutit. Pro všechny ostatní pak několikaměsíční výluka bude představovat bezesporu cennou zkušenost.

Tomáš SOUŠEK